1.	Co je cystická fibróza (CF) - výskyt, historie a současnost

2.	Formy CF – genetika a podstata onemocnění

3.	Diagnóza CF a význam genetického vyšetření pro celou rodinu

4.	Orgánové postižení u dětí s CF

4.1	Respirační ústrojí

4.2	Gastroenterologie u CF

4.3	Ostatní systémy a komplikace

5.	Léčba a rehabilitace dětí s CF

6.	Psychologické aspekty onemocnění CF

7.	Fáze vyrovnávání se s postižením dítěte

8.	Vývoj dítěte s CF a prognóza

9.	Klub rodičů a přátel dětí nemocných CF

10.	Případ Vašíka

11.	Seznam použité literatury

"Psychologické aspekty onemocnění CF

Z předchozích informací o CF je jasné, že tato nemoc představuje významnou psychosociální zátěž, jak z hlediska nemocného, tak z pohledu celé rodiny. Sdělení diagnózy rodičům musí obsahovat i přes nepříznivost zprávy o těžkém onemocnění dítěte, informace o způsobech, jak je možné onemocnění léčit. Informace musí obsahovat i část o tom, že úplné vyléčení zatím není možné. Ke sdělení diagnózy je nutné přizvat oba rodiče současně, je také nutné přiměřeně informovat dítě. Do péče jsou zapojeni lékař, rehabilitační pracovník, sociální pracovnice a psycholog. Informace se musí rodičům podávat i postupně, lékař pravdivě zodpovídá všechny dotazy ohledně problémů, které se při nemoci vyskytnou. Také se nesmí zapomenout na fakt, že se jedná o genetické onemocnění a rodičům se musí zdůraznit, že se jedná o náhodnou odchylku naprosto rodiči neovlivnitelnou. Pocit viny rodičů je nutno zcela odbourat. Genetická povaha onemocnění zasahuje minulost (prarodiče), přítomnost (rodiče) i budoucnost rodiny (ještě nenarození potomci vlastních dětí).

Fáze vyrovnávání se s postižením dítěte
(konspekty: „Pediatrie“ a „CF v praxi“)

Rodiče a blízcí příbuzní dítěte nejdříve prodělávají v souvislosti se sdělením diagnózy fázi šoku. Zpočátku může dojít k popření diagnózy a hledání alternativního způsobu řešení potíží.
Nutnost nezvratný fakt nepříznivé diagnózy přijmout a zabudovat jej i do budoucnosti dítěte provází u rodičů smutek, zlost, úzkost, pocit viny, hledání viny u jiných (zejména u zdravotníků), někdy agresivní jednání, sebelítost. Fáze popření diagnózy a následné pocity smutku , zlosti, úzkosti a vlastní viny se mohou opakovat. Všichni pracovníci, kteří rodině pomáhají , si musí umět s těmito situacemi poradit. Důležité je trpělivé naslouchání, emoční podpora a empatické vyjádření účasti s nabídkou konkrétní pomoci. Dané období trvá měsíce, u rodičů často dochází ke změnám hodnotové orientace a ke kvalitnějšímu sociálnímu porozumění a vcítění. Bohužel stává se, že po těžké rodinné krizi dochází k porušení rovnováhy v rodině a partneři se rozcházejí. Proto musí být snaha zdravotníků a psychologů pomoci rodině se adaptovat na novou situaci a svoje aktivity přizpůsobit potřebám a možnostem nemocného dítěte..."