1.	Definice komunikace

2.	Presymbolická komunikce

3.	Signály okolností

4.	Komunikace pomocí gest

5.	Předmětná komunikace

6.	Znaková řeč

7.	Lormova doteková abeceda

8.	Braillovo písmo

“ Ve znakové řeči se jednotlivé pojmy znázorňují tzv. pohybovým kódem a zachycují zrakem.Užívaná zásoba znaků procházela a prochází zřejmě obdobným vývojem jako slovní zásoba. Některé znaky jsou obměňovány, některé přetrvávají a jiné se neujmou. Pořadí slov ve větě vlastního znakového jazyka podléhají odlišným zákonitostem od gramatických pravidel českého jazyka. Slova se neskloňují a nečasují. Jeden znak představuje zároveň podstatné jméno, přídavné jméno i sloveso. Částice a zvratná zájmena se neužívají vůbec. Způsob tohoto vyjadřování je do určité míry patrný i v písemném projevu neslyšících. Zraková omezení hluchoslepého vyžadují přizpůsobení se znakujícího partnera. Prostor, do kterého jsou znaky běžné umístěny, je nutno zúžit - zmenšit rozmáchlost gest a posunout je blíže k obličeji, aby bylo zároveň zpřístupněno odezírání. Vzdálenost mezi komunikujícími podle potřeby zmenšujeme nebo prodlužujeme. Ztratí-li znakující osoba zrak, předáváme informace tzv. znakováním ruku v ruce. Komunikující sedí nebo stojí naproti sobě, dotýkají se oběma rukama. Hluchoslepý hmatem zjišťuje pozice prstů, polohu dlaní partnera a vnímá směr a dráhu pohybu paží.
Lormova doteková abeceda byla pojmenována dle pseudonymu ( Hieronymus Lorm) jejího "sestavitele" hluchoslepého Němce Heinricha Landesmanna. Česká doteková abeceda je založena na principu bodů a tahů na prsech a dlani levé ruky hluchoslepého. Každý bod nebo tah zastupuje jedno písmeno abecedy. Lormovu abecedu se naučí ve velmi krátké době každý, kdo ovládá alespoň některý z abecedních systémů. Její velkou výhodou je možnost komunikace mezi hluchoslepými navzájem."