1.	Vize budoucnosti

2.	Postoj k různým kulturám

3.	Existuje jedna mravnost pro celé lidstvo?

4.	Vztah vědeckého a sociálního poznání

5.	Proměny socializace a jejího prostředí

6.

Agrese

7.	Co je to vlastně globalizace?

“ Na otázky socializace lze nahlížet z různých pohledů. Jde buďto o vztah “socializace – osobnost”, kterým se zabývá psychologie, nebo o vztah “socializace – společnost” na nějž se zaměřuje především sociologie.
Socializace lidského jedince má někdy specifickou podobu záměrného působení, například výchovy, ale přitom neustále působí různé socializační stimuly nezáměrně, živelně jako například působení filmů, reklam, knih, ekonomických opatření, ale také vzorů dospělých. Jednotlivci i sociální skupiny ovlivňují průběh sociálního učení také tím, že projevují očekávání, anticipaci toho, jak se bude jedinec chovat. Očekávání druhých jako “vmanévrování” do určitého způsobu reagování, chování nebo jednání.
Je nepochybné, že doba současná prochází zrychleným vývojem v mezilidských vztazích všech úrovní v síti sociálních i kulturních vazeb. Jen na okamžik máme pocit, že sociální vazby procházejí podobným vývojem jako nedávno kvantová fyzika, která žel dodnes není schopna popsat jevy všeobecně vnímané a přijímané jako realita. Je schopna popsat energetické působení na úrovní atomární. Úroveň mezilidských vztahů naší civilizace není schopna postoupit dále než se spokojit se slovní specifikací vyjádřenou jako "štěstí" nebo "láska". Ve chvíli, kdy postavení obou pohlaví v sociální oblasti završuje fázi feminismu, mění se svět v agresivní prostředí. Feminismu byl dříve chápán jako způsob boje žen za emancipaci. Od šedesátých let 20. století se přestal feminismus věnovat pouze emancipaci žen, ale svou pozornost soustředil na otázky řízení plodnosti, potratů, mužského násilí a stereotypních názorů na ženu. Představitelky tohoto typu feminismu chápou muže jako zdroj útlaku a ženy jako vykořisťované oběti. Příčinou tohoto stavu je podle feministek skutečnost, že svět je koncipován na patriarchálním modelu a žena je uměle vtlačována do rolí, které jsou jí vnuceny. Svět ovládají muži, a proto jsou ženám vyhrazena pouze podřadnější místa ve společnosti, například v zaměstnání a jsou omezeny v rozhodování. Feministky se zkrátka domnívají, že muži deformovali vše, co ve společnosti znamená být ženou, a nevěří, že by změny zákonů na tomto stavu mohly něco změnit. Přejí si tedy nové chápání ženy a vyžadují, aby jí byl nalezen nový způsob života v současné době. Aby feministky mohly se svými argumenty ospravedlňujícími feminismus uspět, pokusily se zrelativizovat to nejzákladnější - přirozenost. A to především přirozenost ve vztahu k vývoji kultury a společnosti. U feministek termín "přirozený" či "přirozenost" v podstatě neexistuje. Vše, co u ženy - tedy u toho, co znamená "být ženou" - chápeme jako přirozené, podle feministek přirozené není; je to pouze uměle vytvořená idea přirozenosti, která je podmíněna kulturními stereotypy. Feministky nevěří, že odlišná biologická stavba těla ženy, a tím i jiná specializace v rámci lidského rodu, ovlivňuje plnění její pohlavní i kulturní role v rámci kultury a společnosti. Biologická odlišnost podle nich vůbec není důležitá (alespoň v rámci plnění kulturní role) a pohlavní role je pouze společenskou a kulturní kategorií. To podle feministek zapříčiňuje, že názory typu "muži jsou aktivní a ženy pasivní" nebo "muži chodí do práce a ženy zůstávají doma" nás ve společnosti připoutávají k mužským a ženským rolím; ty se během času spojí s mužskostí a ženskostí a zdají se být "přirozené". Ženy jsou ale opravdu více vázány na rodinu a děti, o tom nemůže být pochyb, a muži jsou zase aktivnější mimo "hnízdo"..... "

Práce je nepřehledně členěná. Některé z odstavců dosahují až jedné stránky délky.