1.Úvod

2.	Principy vzdělávacího systému ve Švédsku

3.	Struktura školského systému

3.1	Domovy volného času

3.2	Jednotné základní školy

3.1	Střední školy

3.2	Integrace hendicapovaných dětí

3.3	Vysokoškolské studium

6.	Vzdělávání učitelů

7.	Vzdělávání dospělých

8.

Závěr

9.	Seznam literatury

"Důsledkem ekonomické krize vrcholící v letech 1992-94 byl růst nezaměstnanosti. Do Švédska dorazila vlna uprchlíků hledajících azyl. Aktivní populace se dále soustřeďovala do několika málo oblastí, zatímco velké regiony se vylidňovaly. Vstup do EU v roce 1995 byl další zásadní změnou. Tyto strukturální transformace změnily sociální rozdělení a mocenské vztahy ve Švédsku a ovlivnily politický a sociální systém.
Tyto změny zapůsobily i na vzdělávání. To bylo přímo ovlivněno ekonomickými restrikcemi, demografickými změnami a novými požadavky trhu práce. V řízení a správě školství došlo k dramatickým změnám.
Od 40. do 70. let minulého století byla švédská vzdělávací politika charakterizována kombinací snahy po spravedlivosti a centrálního státního řízení, silně spojeného se sociálně demokratickou ideologií. Sociální diferenciace a separace, zejména z hlediska třídního, generačního a geografického původu byla chápána jako synonymum nespravedlivosti, nadřízenosti a podřízenosti. Hlavní reforma vzdělávání v poválečném období, silně zaměřená na dosažení rovnosti, byla iniciována z centra. Její realizace byla řízena státem prostřednictvím národního kurikula, různých zvláštních subvencí, příspěvků a velkého množství detailních nařízení týkajících se zdrojů, organizace, personálu a každodenní práce.
Proces, který začal v 80. letech, předpokládá, že mnohem více rozhodnutí týkajících se škol a vzdělávání se přijímá na místní úrovni a do rozhodování je zapojen větší počet činitelů než tomu bylo dříve. Stát přenesl téměř všechny své nástroje ekonomického řízení na obce. Byly zavedeny větší možnosti výběru, poukázky na vzdělávání a zvýšila se konkurence. Přechod od řízení na základě pravidel a směrnic k řízení podle cílů a výsledků vedl k větší odpovědnosti škol a učitelů vůči místním a ústředním úřadům.
K podobným změnám došlo v mnoha jiných zemích, pro Švédsko jsou však charakteristické dva rysy. Zaprvé výchozí pozice – švédský sociální model historicky založený na spolupráci státu a organizací zaměstnavatelů a zaměstnanců a na strategii rozšiřování veřejného sektoru pro řešení ekonomických a sociálních problémů a konfliktních zájmů. Sociální reformy, včetně reformy školství, byly v poválečném období založeny na ideji centralismu, všeobecné platnosti a konsensu. Zadruhé, švédské vzdělávání bylo od konce 80. let restrukturalizováno rychleji a radikálněji než ve většině jiných zemích, a stalo se jedním z nejvíce decentralizovaných vzdělávacích systémů v zemích OECD."