1.

Úvod

2.	Aspergerův syndrom

3.

Přístupy

4.	Rané studie

5.	Pozdější studie

6.	Komunikační problémy

6.1	Vhodná pomoc

7.	Sociální vztahy

7.1	Vhodná pomoc

8.	Obsedantní chování a rituály

8.1	Vhodná pomoc

9.	Vzdělávání autistů

10.	Vzdělávání učitelů v přístupu k autistům

11.	Způsoby výuky

12.	Možnosti dalšího vzdělávání

13.	Zaměstnání

13.1	Intervence na pracovišti

14.	Psychiatrické problémy

15.	Problémy s kriminalitou

16.	Sexuální vztahy

17.	Praktická část – rozhovor s odbornou asistentkou artistického chlapce

“ KOMUNIKAČNÍ PROBLÉMY

Jak už bylo uvedeno, jedním ze 3 nejdůležitějších faktorů je vytvořit smysluplnou řeč do 5 let. Až u 30% postižených se tento faktor nevyvine nikdy. Ale tyto obtíže nejsou spojeny pouze s nízkofunkčním artismem i vysokofunkční autisté mohou, dokonce i v dospělosti, mít závažné problémy v komunikaci.
Autisté mají problémy s porozuměním, obzvlášť je-li to v sociálním kontextu. V mnoha testech jsou úspěšní,ale je to proto, že rozumí jednotlivým slovům, ale už neporozumí složitějším slovním spojením.Z toho důvodu je velmi obtížné nějak vyhodnotit hloubku postižení v oblasti jazyka. Například, když jednomu autistovi otec řekl, aby se zeptal maminky jestli nechce kávu, tak se chlapec zeptal, dostal odpověď , ale už ji nevyřídil otci, protože mu nikdo neřekl, že to má udělat.
Nebo také doslovné chápání způsobuje, že se autista může vyděsit a jeho chování se pak může jevit jako hrubé, nezdvořilé. Jednou se stalo, že se učitel zeptal autistického chlapce, kdy má narozeniny a on jí pohrdavě odpověděl, že přece každý rok.
Problémy mohou být i s přednesem , občas se zdá být „robotí“.Ale tento problém s věkem zmírní nebo zcela zmizí.Někdy přetrvává špatná výslovnost. Slovní zásoba může být i u dospělých autistů stále omezená, ale s věkem se dá zlepšit vyjadřování.To zdaleka neznamená, že bohatší zásoba je výhodou, protože může vést ke špatné představě
o porozumění postiženého.
Echolálie je dalším charakteristickým znakem autistů. Je zde stejný problém jako u slovní zásoby.Může vést k mylnému obrazu o porozumění postiženého, protože pouze opakuje to, co někde slyšel.
Dalším problémem je repetitivní používání jazyka. Toto opakování slov, frází a vět může mít několik důvodů:strach, úzkost, potřebu upoutat pozornost. Ale opakování je velmi často pro okolí zatěžující a vyčerpávající. S rostoucím věkem se řada autistů naučí ovládat tuto svou potřebu. Výjimkou nejsou ani neologismy, i když se objevují spíše u dětí.
Nemalý problém představuje, u dospělých autistů, to, že znají slova, ale občas je nedokáží vhodně použít. Tím pádem je mohou interpretovat špatně. Plyne to z nedostatků v sociálních vztazích. Je znám případ jednoho mladého autisty. Jeho matka měla doma společnost a on se jedné starší dámy s vyčnívajícími zuby zeptal: „Promiňte madam, vy jste králík?“
Velmi obtížné je také pochopení abstraktních výrazů. Hypotetické myšlenky vyvolávají u autistů úzkost, která nepomine dokud nedostanou přesnou odpověď. Cokoliv se týče budoucnosti musí mít přesné znění. Úzkost vyvolávají slova jako „brzy“, „možná“, „ budu na to myslet“ apod.
Lidé s autismem mají také potíže s porozuměním citů, emocí nebo dokonce fyzické bolesti. Často jsou obdařeni smyslem pro humor.
Nedostatek reciprocity je společný naprosto pro všechny autisty. Nejsou schopni účastnit se běžného hovoru, poslouchat názory jiných…To neznamená, že by nechtěli, ale prostě to nejde.

Vhodná pomoc

•Rozvíjení porozumění a snížení nevhodných projevů v řeči
V této oblasti je důležité, abychom postiženému pomohli s lepším porozuměním. Tím pádem by jsme se měli zaměřit na komunikaci ostatních. Pomáhá také odstranění nejistoty. Pokud autistovi ukážete obrázek/fotografii místa, kam se pojede, bude mnohem klidnější, protože bude mít konkrétní představu. Je to mnohokrát efektivnější než neustálé verbální ujišťování. Další možností je ignorovat nevhodnou komunikaci. Například, když má autista oblíbené téma, dokáže o tom neustále debatovat. A tehdy je lepší ignorovat to. Nejúčinnějším postupem je vytvoření pravidel kdy,kde,jak často a s kým má rozhovor probíhat. Ustanovením těchto pravidel by se mělo postupně začít už od dětství. Měla by také obsahovat jaká jsou „vhodná“ a „nevhodná“ témata. Nešťastným řešením by mohl být úplný zákaz oblíbených témat, protože repetitivní řeč mu často pomáhá zvládnout úzkost nebo je to jediná možnost komunikace s okolím."