1.

Děj

2.	Vlastní názor

"Hlavní postavy: František Věk, Paula, Thám

František Ladislav Věk se narodil roku 1769. Jeho matka ho měla ze všech jeho sourozenců nejraději, protože byl nejmladší. František uměl krásně zpívat, a proto ve svých 6 letech začal navštěvovat pražský dominikánský klášter, kde byl za zpěváka. Ze začátku se mu stýskalo po domově, ale časem si zvykl. Matka mu posílala po Šulcovi dopisy a jídlo. Jednou mu matka poslala také buchty, ale když se s nimi František vracel do kláštera, zakopl v kapli o rakev s mrtvým páterem bibliotékařem. Ten ale nebyl mrtvý a díky Františkovi se probral. František se s páterem seznámil a do knihovny mohl chodit, kdy se mu zachtělo.
Zanedlouho se na císařův rozkaz musely kláštery rušit a to i ten, ve kterém byl František. Ten se ale nepřestal učit. Přešel na jinou školu. Začal si přivydělávat jako učitel hry na housle u rodiny Butteaových, kde na housle učil hrát němou Paulu. František se do pauly zamiloval. V rodině potkal také Tháma, který ho zavedl do divadelní společnosti. František se začal moc oddávat hudbě a školu zanedbával. To se doslechli i jeho rodiče.
Začaly prázdniny, ale František se bál otcova hněvu, a tak zůstal v Praze. Jenže jeho otec za ním přijel a rozešel se s ním ve zlém – přestal mu posílat peníze. František dostal „další ránu pod pás“, když viděl, jak se jeho milá Paula líbá s Thámem.
Protože jeho matka stonala, rozhodl se vrátit zpět do Dobrušky. Doma František nějaký čas zůstal, a když se rodičů zeptal, mohl by-li se vrátit do Prahy, otec mu to zakázal. Rozhodl se tedy, že uteče. Začal si více všímat obchodu a hospodářství, až v něj otec pojal důvěru. Protože byl jeho otec nemocný, poslal ho na obchodní cestu do Králik."