1.	Údaje o Řecku

2.

Poloha

3.

Povrch

4.	Hydrosféra

5.

Podnebí

6.	Předpoklady pro rozvoj zemědělství

7.	Předpoklady pro rozvoj průmyslu

8.	Předpoklady pro rozvoj dopravy

9.	Předpoklady pro cestovní ruch

10.	Zhodnocení předpokladů

11.	Klimatogram

12.

Zdroje

"2.POVRCH

Pro Řecko je charakteristické střídání velkého počtu vysokých horských masívů, hřebenů a kotlin. Zhruba 80% plochy pokrývají hory, z nichž 28 masivů nebo jednotlivých vrcholů přesahuje výšku 2000 m. Naproti tomu rozsáhlejší nížiny jsou jen tři: Makedonská na severu, Thrácká na východě a Thessalská uprostřed. Na nynějším reliéfu se podílejí dvě základní horské soustavy, a to stará Thrácko – makedonská na severu a východě a mladá Albánsko – řecká (zvaná Hellenidy) na západě a jihu; ta je pokračováním Dinárských hor z Makedonie a přes Krétu pokračuje obloukem do Turecka, kde přechází v Tauridy. Nejrozsáhlejším řeckým pohořím je Pindos, 180 km dlouhý centrální hřeben Hellenid s vysokohorským reliéfem, skládající se z řady dílčích horských masivů. Další nejvýznamnější horský celek je památný Olymp (2917 m n. m.). Na poloostrově Peloponésu tvoří hlavní osu pohoří Tayjestos a východněji ležící rovnoběžný hřeben Parnonas, v severní části jsou nejvyšší masivy Erymanthos, Kyllini a Chelmos. Také na ostrově Kréta jsou pohoří přes 2000 m vysoká.

3. HYDROSFÉRA

Řecko, jako přímořský stát má přístup k pěti mořím: Jónskému, Egejskému, Středozemnímu, Krétskému a Thráckému.
V důsledku klimatických poměrů (zimní období deštů) a geologického složení (propustné a krasovějící vápence) patří Řecko k nejsušším oblastem Evropy. Potoky a řeky, nepříliš dlouhé, mají vodní stav naprosto nestálý, s maximem v zimě, zatímco v létě bývají jejich koryta vyschlá a připomínají pouštní „vádí“, popřípadě se mění v úzké potůčky a stružky pomalu tekoucí vody.
Nejdelší řekou je Aliakmon (297 km), pramenící v pohoří Veno a sledující v první polovině toku rozsáhlou tektonickou linii na jih od Prespanských jezer. Další jsou Acheloos v Etoloakarnii a Pinios (205 km), pramenící pod průsmykem Latara a odvodnující Thessalskou nížinu. Ze západních svahů Pindu stékají vody do řek Thyamis ( 115 km) a Arachthos (110 km). V Thrácké nížině ústí do Egejského moře širokými deltami přitékající z bývalé Jugoslávie: Axios, z Bulharska Strymonas (118 km), Nestos (130 km) a na turecké hranici Evros (204 km).
Jezera jsou ve vyprahlé krajině poměrně vzácná a jsou soustředěna hlavně na severu. Nejznámější je Megali Prespa (Velké Prespanské jezero) na řecko – albánské hranici; z jeho rozlohy 283 km patří Řecku jen 38,3 km. V sousedství je Mikri Prespa (Malé Prespanské jezero), z jehož celkové rozlohy 52 km náleží Řecku 43,1 km. Největším zcela řeckým jezerem je Trichonida (96,5 km), dále Volvi (75,6 km) i blízká Koronia (48 km) na poloostrově Chalkidiki a Vegoritida (72,5 km) v pohoří Vermio.
Přehradních nádrží na vodních tocích není mnoho. Největší jsou na řece Aliakmon a na řece Acheloos, menší nejdeme i na Peloponésu.
K vodnímu bohatství patří i 852 pramenů minerálních vod, roztroušených téměř po celém území."

Práce je už staršího data zpracování.