1.	Vznik a vývoj evropských společenství

1.1	Vývoj do roku 1945

1.2	Vývoj po roce 1945

2.	Přehled evropských organizací

2.1

OECD

2.2	Rada Evropy

2.3	Nordická rada

2.4	Západoevropská unie

2.5	Evropské sdružení volného obchodu

3.	Evropský hospodářský prostor

4.	Pojem evropského práva

4.1	Právní systémy

5.	Základy EU a její vývoj

5.1	Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO neboli „Montánní unie“)

5.2	Evropské hospodářské společenství (EHS resp. „Evropské společenství“ – ES)

5.3	Evropské společenstv atomové energie (EURATOM)

5.4	Koncepční změny

5.5	Cíle a úkoly Evropského společenství (dříve EHS)

5.5.1

Hospodářské cíle

5.5.2

Sociální a politické cíle

5.5.3

Cíle politické integrace

5.5.4

Úkoly a prostředky k dosažení cílů

5.5.5

Vymezení členství a jeho povaha

6.	Institucionální systém

6.1	Přehled orgánů

6.2	Základní orgány

6.2.1

Evropská rada

6.2.2

Evropský parlament

6.2.2.1

Postavení poslance, orgány, politické kluby, zasedání

6.2.3

Rada EU

6.2.3.1

Složení, fungování, pravomoci

6.2.4

Evropská komise

6.2.5

Soudy

6.2.5.1

Evropský soudní dvůr

6.2.5.2

Složení, rozhodování

6.2.6

Účetní dvůr

6.2.7

Evropská ústřední banka

6.2.8

Ostatní orgány

7.	Systém evropského práva

7.1	Prameny evropského práva

7.2	Komunitární právo

7.3	Výklad evropského práva

7.4	Obecné právní zásady (primárního práva, sekundárního práva)

7.5	Soudcovské právo

7.6	Rozhodnutí Evropské rady

7.7	Obyčejové právo

7.8	Veřejnoprávní a soukromoprávní

7.9	Smlouvy ES

8.	Tvorba a harmonizace evropského práva

8.1

Tvorba

8.2	Harmonizace práva členských zemí

8.2.1

Metody harmonizace práva

8.2.2

Legislativní postupy

8.2.3

Oblasti harmonizace práva

8.2.3.1

Soudnictví a právní ochrana

8.2.3.2

Hmotné právo

8.2.3.3

Základy vnitřního trhu

8.2.3.4

Evropské soukromé právo

8.2.3.5

Občanské právo

8.2.3.6

Deliktní právo

8.2.3.7

Obchodní právo

8.2.3.8

Bankovní právo

8.2.3.9

Pojistné právo

8.2.3.10

Autorské právo

8.2.3.11

Průmyslové vlastnictví

8.2.3.12

Mezinárodní právo procesní

8.2.3.13

Společné politiky

9.	Evropa občanů

9.1	Práva občanů unie

9.1.1

Oprávnění k pobytu a volnému pohybu

9.1.2

Volební právo v komunálních volbách

9.1.3

Právo na diplomatickou a konzulární ochranu

9.1.4

Petiční právo, ombudsman

9.1.5

Další práva

9.1.6

Ochrana lidských práv

9.2	Princip právního společenství = právního státu

“ SPOLEČNÉ POLITIKY

Zemědělská politika
 Společný trh zemědělskými produkty
 Společná zemědělská politika
 Systémy regulace trhu
- obilí

Dopravní politika
 Silniční nákladní doprava
 Autokarová doprava
 Železnicí doprava
 Vnitrozemská vodní doprava
 Letecká doprava
 Námořní doprava

Energetická politika
 Zdroje
 Obchodování

Životní prostředí
 Prevence (posuzování vlivů)
 Integrace požadavků ochrany (informace)
 Princip trvale udržitelného rozvoje

Výzkum a vývoj technologií
 Efektivita výzkumu (roztříštěnost úsilí)
 Náklady na výzkum

Vzdělávání
 Obsah odborného vzdělávání

Kultura
 Ochrana kulturního dědictví

Zdraví
 Zajištění vysoké úrovně

Hospodářská politika
- Měnový systém (Euro)
- Rozpočtová politika
- Průmyslová politika (postavení na světovém trhu)
- Mzdová politika
- Strukturální politika (snížení rozdílů v regionech)

Sociální politika a pracovní právo
- Slaďování sociálních systémů
- Individuální a kolektivní pracovní právo

Justice
- Metody spolupráce
- Společná azylová, vízová přistěhovalecká politika (kontrola)
- Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech

Evropa občanů

PRÁVA OBČANŮ UNIE

1. Oprávnění k pobytu a volnému pohybu

INSTITUT „OBČANSTVÍ UNIE“ neznamená evropskou státní příslušnost
(protože Evropské společenství ani Evropská unie n e j s o u státem )

ale přesto je možné občanství Unie považovat za předstupeň společné státní příslušnosti
- všichni státní příslušníci každého členského státu Evropské unie = jsou občany Unie (získá-li osoba státní příslušnost kteréhokoliv člen. státu – stává se občanem Unie)
 „Právo volného pohybu“ = občan Unie se může bez diskriminace volně
pohybovat v kterémkoliv člen. státě a může opět člen. stát opustit.

 Může si libovolně zvolit své bydliště.

 Může zde pobývat za účelem SVČ nebo pracovního poměru, příp. poskytování nebo přijímání služeb (pokud se jich mohou dovolat podle vnitrostátních norem člen. států)

 Platí pro všechny, vč. studentů a dalších osob, které nejsou výdělečně činné.

 Občan Unie musí splnit podmínky stanovené v sekundárním právu.
(např. existence nemocenského pojištění, dostatek existenčních prostředků, sociální podpora od státu pobytu…důchody)
 K prokázání práva pobytu se vystavuje „Osvědčení“

2. Volební právo v komunálních volbách
 Problematické je umožnění účasti ve volbách v místě bydliště pro občany Unie
(různý přístup - Německo (možnost výjimky)
- Francie (dualismus v povstání komunálních politiků)
3. Právo na diplomatickou a konzulární ochranu

 Zajištění veškeré ochrany občanům Unie ve třetím státě od ostatních člen. států (pokud nemá vlastní stát v této zemi svého zástupce)

4. Petiční právo, ombudsman

 Zajištění těchto práv všem občanům Unie

5. Další práva

 „Komise“ předkládá „Evropskému Parlamentu“, „Radě“ a „Hospodářskému a sociálnímu výboru“ jednou za tři roky zprávu o používání předpisů o unijním občanství. Rada může, po konzultaci s Evropským parlamentem, rozšířit práva občanů (Unie člen. státy toto rozhodnutí akceptují podle svých ústavních předpisů). Nicméně skutečné rozšíření práv občanů Unie je závislé na souhlasu v š e c h členských států."

Obsahuje schémata.