1.

Úvod

2.	Česká národní banka

2.1	Zákonné ukotvení ČNB

2.2	Funkce České národní banky

2.3	Nezávislost ČNB

2.3.1

Proč je nezávislost centrální banky důležitá?

2.3.2

V čem konkrétně spočívá nezávislost ČNB?

2.3.3

Nezávislost a transparentnost

2.3.4

Přechodné omezení nezávislosti ČNB

3.	Měnová politika

3.1	Nástroje měnové politiky

3.2	Rozdělení nástrojů měnové politiky

3.2.1

Tržní nástroje

3.2.2

Diskontní nástroje

3.2.3

Netržní nástroje

4.

Kurz

4.1	Měnové kurzy

4.2	Faktory působící na výši měnového kurzu

4.3	Jakým způsobem stanovuje ČNB kurz koruny k jiným měnám?

4.4	Jakým způsobem se počítají průměrné devizové kurzy?

4.5	Vývoj kurzu vůči USD a EURO v posledních letech

4.6	Závěr, summary

“Měnová politika

Nástroje měnové politiky

Centrální banka jako vrcholný subjekt monetární politiky usiluje o dosažení všeobecných cílů hospodářské politiky kontrolou měnového systému a působením na měnové veličiny.
Lze rozlišit tři druhy měnové politiky:
- Měnová politika expansivní, kdy centrální banka usiluje o větší nabídku peněz, než je poptávka prostřednictvím nákupu cenných papírů, snižování povinných minimálních rezerv a diskontní sazby.
- Měnová politika neutrální, kdy centrální banka usiluje o rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou po penězích.
- Měnová politika restriktivní, kdy centrální banka omezuje nabídku peněz s cílem snížit inflaci.
Cíl měnové politiky je centrální bance ve většině případů stanoven zákonem. V podstatě existují dvě hlavní skupiny možných cílů měnové politiky. Buď je stanoven cíl týkající se zajištění určité úrovně ekonomického růstu (zaměstnanost, hospodářský růst), nebo je stanoven cíl související s vývojem nominálních veličin (stabilní cenová hladina).
Proces prováděné měnové politiky, tedy vztahy mezi použitými nástroji a konečným cílem nazýváme transmisním mechanismem. Díky tomu, že použité nástroje působí na více makroekonomických veličin, je velmi obtížné identifikovat jen jeden kanál přenosu impulsů od nástrojů k cíli. Obvykle tedy centrální banka využívá jeden hlavní kanál a monitoruje i kanály ostatní.
Nástroje měnové politiky však neovlivňují zvolený měnový cíl přímo, ale pouze zprostředkovaně, a proto využívá centrální banka k jejich dosažení tzv. monetární kritéria. Tyto kritéria mají povahu mezicílů, které při svém dosažení vedou ke splnění daného cíle a na něž mají nástroje měnové politiky bezprostřední vliv.

Rozdělení nástrojů měnové politiky
Nástroje centrální banky se rozdělují z několika hledisek. Budeme-li posuzovat rychlost možného použití, mluvíme o operativních a neoperativních nástrojích. Budeme-li posuzovat četnost užívání, mluvíme o nástrojích permanentních a výjimečně používaných. Nejčastější rozdělení nástrojů měnové politiky centrální banky vychází z hlediska dopadu na bankovní systém, tedy nástroje tržní (nepřímé) a administrativní (přímé). Zařazení konkrétního nástroje do určité skupiny může být v některých případech nejednoznačné.

Tržní nástroje
Nepřímé, tedy tržní nástroje jsou charakteristické svým plošným působením na bankovní systém a také tím, že banky na jejich použití mohou, ale i nemusí reagovat. Jsou více používané než nástroje přímé. Patří sem zejména diskontní nástroje, povinné minimální rezervy, operace na volném trhu a kursové intervence.

Diskontní nástroje
Diskontní nástroje jsou klasickými nástroji měnové politiky, jsou historicky nejstarší a v hojné míře se používají dodnes.
Diskontními nástroji rozumíme úvěry a úrokové sazby, které poskytuje centrální banka bankám obchodním a ostatním domácím bankám za účelem ovlivnění krátkodobé úrokové míry nebo regulaci měnové báze. Rozlišujeme tři základní druhy těchto úvěrů."

Práce kompilačního charakteru. Částečně čerpá i z http://referaty.superstudent.cz/ekonomie/mezinarodni-trh-penez-menove-kurzy-poptavka-po-penezich-parita-kupni-sily-822.html
Obsahuje shrnutí v anglickém jazyce.
Obsahuje tabulky.