1.	Zásady turistiky na horách

1.1	Příprava túry

1.2

Vybavení

1.3	Organizace túry

1.4	Nebezpečí na horách

1.5	14 oficiálních zásad bezpečnosti

1.6	Nepsaná (morální) pravidla

1.7	10 pravidel pro pohyb ve volném terénu

1.8

Počasí

1.9	Názvosloví

2.	První pomoc na horách

2.1	Lékárnička na horách

2.2

Nehoda

2.3	Signalizace

2.4	Postup první pomoci

2.5	Správná poloha

2.6

Šok

2.7	Zástava krvácení

2.8	Resuscitace

2.9	Úrazy a akutní stavy

2.10	Menší poranění

2.11

Transport

3.

Přílohy

3.1	Zranění a jeho ošetření

3.2	Meteorologie

3.3	Nouzová signalizace

3.4	Čísla horské služby ČR a SR

3.5	Orientace v horském masivu (názvosloví)

4.	Použité zdroje

“ 2.9 Úrazy a akutní stavy

Po uložení zraněného do správné polohy a provedení život zachraňujících úkonů přistoupíme k ošetření jednotlivých poranění. Ty rozeznáváme - otevřená poranění (rány, otevřené zlomeniny), uzavřená poranění (vykloubení, zlomeniny). Naučit se musíme tři základní opatření:
• obvázání
• znehybnění (u všech zranění kde pohyb vyvolává bolest)
• studené obklady a ochlazování, bandáže

Rány - Cílem je zabránit krvácení z rány a zabránit zanesení nežádoucí infekce. Ránu obnažíme, a pokud nejde o prudké krvácení, nedotýkáme se jí rukama, vypláchneme peroxidem vodíku, vodou, dezinfikujeme Jodisolem. Do ran nic nesypeme a nenaléváme. Cizí tělesa opatrně sterilním tampónem nebo gázou vyjmeme, pronikající opatrně zmenšíme a nevyndáváme, jen je zabezpečíme proti pohybu. Ránu překryjeme obvazem, zavážeme a postaráme se o chirurgické ošetření, včetně kontroly očkování proti tetanu.

Zlomeniny a vykloubení - Projevují se silnou bolestí a změněným tvarem těla, nemožností pohybu a zatížení končetiny, otokem, výronem. Už jen podezření na zlomeninu nás musí vést k tomu, abychom postupovali jako při opravdové zlomenině. Oděv postiženému svlékáme jen při otevřené zlomenině nebo při krvácení z končetiny. Zlomeninu nebo vykloubení znehybňujeme dlahami nebo improvizovaně, znehybňujeme přes oba klouby sousedící se zlomeninou. Zlomeniny nenapravujeme, znehybňujeme je za lehkého tahu a protitahu při současném podložení místa zlomeniny dlaní. Dlahu měkce podkládáme. Při vykloubení zachováváme změněnou vynucenou polohu končetiny. Ošklivé jsou úrazy hlavy a krční páteře, znehybníme je obložením hlavy batohy. Zlomeniny čelisti znehybníme prakovým obvazem na bradu, zlomená žebra ovíjíme elastickým obvazem při vydechnutí zraněného.
Při otevřeném poranění hrudní dutiny (pneumotorax) je nutné ránu na hrudníku uzavřít poloprodyšným obvazem (obr.6). Obvaz překryjeme igelitovou rouškou, mezerou v oblepení vytvoříme jednocestný ventil. Každý úraz v krajině páteře považujeme za poraněnou páteř s poškozením míchy. Vyzveme zraněného, aby se pokusil hnout končetinami, a štípnutím se přesvědčíme o kožní citlivosti. Zraněného přetáhneme ve 3-4 osobách na pevnou rovnou podložku, nesmí dojít k ohnutí páteře (obr.7). Přivoláme pomoc a kontrolujeme životní funkce postiženého. Při zlomeninách pánve stáhneme od pasu dolů tělo postiženého ručníkem, bundou (mumie). Uložíme ho naznak s pokrčenými nohami. Při zlomeninách rukou zavěšujeme paži na krk šátkem, přikládáme dlahu. Zlomeninu klíční kosti znehybníme stažením ramen šátkem na záda. Zlomeninu stehenní kosti znehybníme třemi dlahami - spodní jde od lopatek ke kotníku, boční od třísel resp. boků k chodidlu. Při velké deformaci znehybníme postiženého v nalezené poloze. Zlomeniny v oblasti kotníku znehybňujeme dlahou tvaru L nebo U.

Úrazy hlavy - Poranění na hlavě a poranění mozku jsou velmi závažné úrazy. Otřes mozku nemusí mít viditelné poranění na kůži. Otřes je provázen krátkým či delším bezvědomím, postižený si nepamatuje situaci před úrazem. Přiložíme ledové obklady na hlavu a dopravíme ho do bezpečí, kde sledujeme jeho stav (zraněný leží na rovné podložce) při okamžité změně k horšímu (další bezvědomí, zvracení) okamžitě transportujeme do nemocnice. Jakékoliv další úrazy hlavy (zlomeniny spodiny lebeční, krčních obratlů) vyžadují neprodlené dopravení postiženého do nemocnice.

Popáleniny a úpal, úžeh - Popáleniny jsou zranění, které způsobuje místně vysoká teplota, na horách i UV záření (obr.8). Rozeznáváme je na stupně I-IV, zarudnutí - puchýře - hluboké popálení (bílá pokožka) - popálení hlubších tkání (zuhelnění). Reakce se projevuje jako popáleninový šok, kdy selhává oběh. Hořící oděv hasíme látkou, vodou jen v nouzi. Při opaření co nejrychleji svlékáme oděv (pokud není připálen na pokožce), při popálení těla masou (pryskyřice), co nejrychleji hmotu ochladíme vodou. Popálení co nejrychleji ochlazujeme vodou, ledem, dokud se bolest nezmírní. Postižená místa překryjeme obvazem (co nejčistší), bez použití jakýchkoli mastí či zásypů. Nedotýkáme se rukama, puchýře neodstraňujeme, nepropichujeme. Podáváme tekutiny (chlazený čaj, vodu se solí (1 lžička na litr)) i tišící prostředky (Paralen). Postiženého zabalíme, aby neprochladl. Rychle mu sundáme škrtící předměty (řetízky, hodinky, prsteny), popáleniny otékají. Vysoká teplota a přehřátí (spolu s UV zářením) nás může postihnout i na ledovci, v ledovém kotli a na firnovištích. Mlha navíc účinky záření zvyšuje. Postihuje nás tzv. ledovcová nemoc (přehřátí). Křeče z tepla jsou bolestivé stahy svalů, jsou způsobené ztrátou solí. Léčí se klidem a doplněním tekutin s kuchyňskou solí. Při extrémním zatížení organismu (tepelný úpal) může dojít i k oběhovému selhání. Kolaps z horka se projevuje nevolností, popřípadě i krátkým bezvědomím, postiženého přeneseme do chladu a zvedneme mu dolní končetiny. Úžeh (sluneční úpal) je způsoben dlouhým pobytem na prudkém slunci. Postižený má rudou pokožku hlavy, bolesti hlavy, nevolnost, ohroženy jsou zvláště malé děti. První pomoc v těchto případech: postiženého uložíme do stínu, do průvanu, dáme mu studený obklad a uvolníme mu oděv. Podáváme studené nápoje po lžičkách. U dětí vyhledáme lékařskou pomoc."

Obsahuje schémata, fotografie a tabulku. Velmi kompletní a přehledné.
Příprava tématického celku pro seminář určený horským průvodcům, vedoucím školních kurzů, turistům