1.

Úvod

2.	Stránky výchovy podle Aristotela

3.	Teorie výchovy podle Aristotela

4.	Období výchovy podle vývoje člověka

5.	Základy a požadavky výchovy podle Aristotela

6.	Závěr - návaznost na Platóna

" Podle Aristotéla výchova spočívá na těchto třech základech: na přírodě, návyku a rozumu. V člověku je od přírody uložena možnost vývoje uskutečňovaného výchovou, která má za cíl rozvíjet vyšší stránky duše – duši rozumovou a volní (živočišnou). Jelikož se podle Aristotelovy antropologie v člověku spojuje stránka vegetativní, animální a rozumová, tak také ve vzdělání musí být dosaženo jednoty založení tělesného, morálního a intelektuálního, aby byla harmonicky vzdělávána celá osobnost dítěte. Proti spartské výchově Aristotelés namítá, že “ve výchově první místo musí mít krása a ne divokost”. Na rozdíl od Platóna požaduje, aby tělesná výchova předcházela výchově rozumové.
Aristotelés rozdělil pro potřeby výchovy život dorůstajícího člověka na tři období po sedmi letech: 1. V prvním období lidského věku, do sedmi let dítěte, má výchovu na starosti výlučně rodina, která zejména chrání děti, aby se nedostaly do škodlivé společnosti otroků a nebyly brány do divadel. V prvních letech života dítěte má převahu příroda: dítě se zabývá hrami, pohádkami a mýty mravně zaměřenými. 2. Ve věku od sedmi let do počátku pohlavní zralosti má velkou úlohu návyk. Začíná vlastní společná výchova, hoši pěstují zejména gymnastiku. 3. V posledním období, od čtrnácti do jedenadvaceti let, pečuje se o vzdělání rozumu a vůle vzděláním vyšším, múzikou a vědou, kdy je zároveň tělo cvičeno pro posílení a vedeno dietou k pohlavní zdrženlivosti. Aristotelés tak provedl první periodizaci věku dítěte a dospívajícího člověka v dějinách pedagogiky."

Referát stručně vystihuje základy Aristotelova díla.