1.

Historie

2.

Anatomie

2.1	Nervová soustava

2.2	Anatomie CNS (centrální nervové soustavy)

3.	Fyziologie

3.1	Funkce neuronu

3.2	Patofyziologie - demyelinizace

4.

RSM

4.1	Charakteristika onemocnění

4.2	Patogeneze

4.3

Formy RSM

4.4	Příznaky RSM

5.	Výskyt RSM

5.1	Genetické studie rizika výskytu RMS

5.2	Kurtzkeho stupnice

6.	Medikamentózní léčba

6.1	Imunosuprese

6.2	Symptomatická léčba

6.3	Vazoaktivní látky

6.4

Vitamíny

6.5	Enzymoterapie

7.	Marihuana pomáhá...

8.	Diagnostika

9.	Sociální péče

10.	Unie ROSKA

“ 4.2 PATOGENEZE

Onemocnění vede k destrukci myelinových pochev v bílé hmotě mozku, míchy a mozečku, nejvíce v oblasti optického systému a kolem komor. V prvním stádiu demyelinizace dochází k zániku myelinové pochvy, zatímco axony zůstávají zachovány dále. V pozdějším stádiu již nenacházíme v oblasti demyelinizace výraznější zánětlivé změny. Ložiska demyalinizace se nazývají plaky, jsou různých velikostí, většinou mají ostře ohraničené kontury. Příčinnou tohoto rozpadu jsou imunologické pochody, u nichž se zdá, že jistou úlohu hrají dědičné faktory a faktory životního prostředí, viry apod.
Typické je kolísání průběhu, onemocnění probíhá ve vývojových nárazech – atakách – vystřídanými remisemi (období zlepšení průběhu choroby), případně trvalým zhoršováním zdravotního stavu. Příznaky, které se v určitém čase projeví, pak více nebo méně úplně vymizí a později se objeví s novým vzplanutím nemoci. Každé vzplanutí může vyvolat jiné příznaky než předchozí a může se projevovat různě výraznou reziduální poruchou. Hlavní charakteristikou je častá proměnlivost. Ataka může následovat po infekčním onemocnění, po nadměrné námaze, po úrazu, oslunění, podchlazení, velkém duševním vypětí apod. Zhoršení stavu může dále nastat v těhotenství, po porodu nebo v období kojení.
Prognóza je individuální – čím rychleji ustoupí akutní fáze nemoci a čím je interval mezi první a druhou atakou delší, tím je další vývoj onemocnění mírnější. Prognosticky nepříznivým faktorem je vyšší věk při začátku choroby, sekundární příznaky mozečku a mozkového kmene.

4.3 FORMY RSM

Cerebrospinální forma
Tato forma je nejčastější. Ložiska se tvoří v celé CNS, provází ji celá řada neurologických příznaků, např. retrobulbární neuritida, nystagmus, centrální paréza, psychické poruchy, poruchy sfinkterů, pozitivní pyramidové iritační a zánikové jevy.

Spinální forma
Nejčastější lokalizace bývá v hrudní míše, projevuje se např. hyperstéziemi v daném segmentu, areflexií břišní, spastickou paraparézou DKK.
Mozečková forma
Ve většině případů se omezuje na lehký stupeň intenčního třesu, u menšiny se nachází rozvinutý mozečkový syndrom. Příznaky: intenční třes, skandovaná řeč, ataxie, dyskoordinace, závratě, obtížná chůze.

Diencephalická forma
Je velice vzácná a má za následek endokriiní poruchy – obezitu, kachexii, diabetes incipidus, změny menstruačního cyklu.

Polyneurotická forma
Vyskytuje se také velmi zřídka, projevuje se postižením periferního senzitivně-motorického nervového systému.

Oční forma
Fasciculus opticus je považován za časté místo vzniku plaky. Zánětlivé ložisko postihující část svazku se nazývá retrobulbární neuritida.

Hemiferální forma
Častější změnou jsou poruchy nálad, kolísání z euforie do deprese, méně časté jsou např. afázie, vývoj demence, poruchy intelektu.

4.4 PŘÍZNAKY RSM

Jednotlivá vzplanutí nacházíme nepravidelně v průběhu mnoha let. ta trvají po každé pauze několik týdnů, Postihují různé lokality CNS a projevují se tedy rozdílnými klinickými příznaky. Zpočátku tyto příznaky více méně odezní, později však zanechávají zřetelné reziduální příznaky. Nejčastějšími příznaky na začátku nemoci bývají poruchy zraku a poruchy citlivosti.

Oční příznaky (retrobulbární neuritida)
Postihuje jeden nebo oba zrakové nervy. Pacient má zamlžené vidění, snížené vnímání ostrosti jamek, výpadky zorného pole, ( pacienti nejsou schopni spočítat si prsty natažené ruky). Objevuje se Marcusův-gunnův zornicový příznak – snížená reakce zornice na osvit a nystagmus."

Obsahuje nákres.