Úvod

1.	Základy Cicerova uvažování

2.	Založení města

3.	Nedostatky monarchie, aristokracie, demokracie

4.	Možné důsledky jednotlivých vlád

5.	Které zřízení je podle Cicera nejlepší?

6.

Závěr

"Nemožnost najít toho jednoho nejlepšího, jenž by se mohl stát králem a ve stejné míře neakceschopnost a malá operativnost rozhodnutí lidu dala za vznik vládě několika. Optimát je tedy kompromisem mezi slabostí a zranitelností jednoho a zpozdilosti a těžkopádnosti mnoha.
Pro Cicerona není nejpodstatnější otázkou a ani otázka tak nestojí, které z výše zmíněných zřízení je nejlepší a nejvhodnější k aplikaci. Ani jedno z nich , i když se může ukázat sebelepším, není stálé. A věčnost obce je prvořadá, na ní je postavena její sláva. Stačí jen málo, například král přestane být spravedlivý, tedy stane se z něj tyran, ten vůbec nejhorší druh vlády, sousedící paradoxně s tím relativně nejlepším. Nebo zas krále přemohou optimáti a strhnou moc na sebe. Nastane druhý typ zřízení obce, pro občana se tím ale moc nemění - jen jednoho otce vystřídá několik otců, opatrovatelů státu a lidu. Třetí forma zřízení nastane, když samotný lid svrhne špatného krále nebo prohnilé optimáty. Nějaký čas je občanstvo šťastné a raduje se ze sesazení tyranie či kliky a chce udržet stav jím ustavený. Avšak lidu svoboda brzy zachutná. A když svoboda tak přece svoboda plná. Vývoj událostí pak dospěje k tomu, že otec se bojí syna, syn si neváží otce, úcta se vypaří. Zmizí rozdíl mezi občanem a cizincem. Učitel má strach ze žáků a ti jím opovrhují, starci ztratí veškerou vážnost. Dojde to nakonec k tomu, že také psi, koně a osli tak svobodně pobíhají, že je jim nutno uhýbat z cesty. Lid se stane změkčilým a zhýčkaným. Morálka klesá k nule. Při jakémkoli pokusu o tlak moci se občanstvo rozzlobí a nemůže ho snésti. Počne se nedbat zákonů a neexistuje žádná moc. Tato přemíra svobody však sama nakonec uvrhne svobodný lid do otroctví. Lid si zvolí vůdce, který jej vede proti již potřeným a svrženým vládcům. Tato osoba, jelikož jí hrozí mnohá nebezpečí ze strany bývalého establishmentu, se brzy obklopí strážci a získá takové pravomoci, že se zakrátko stává tyranem těch, ze kterých vzešla.
Jaké zřízení je tedy podle Cicerona nejlepší? Království? Optimát? Moc lidu? Podle něj není nejlepší samo o sobě ani jedno. Království má své kouzlo, král se stará o své poddané jako otec o své děti. Je moudrý, starostlivý a spravedlivý. Vždyť i v božím domě řeckém byl Zeus nade všemi, i křesťanský Bůh vládne sám. Snad v každém náboženském systému je někdo, kdo je nad všemi ostatními bohy. Neměl by být pro nás příkladem tento typ hierarchického uspořádání? Optimáti říkají, že jsou také ctnostní a spravedliví jako král, ale že mají ještě výhodu více rozumů. Lid se pak ozývá, že nechce sloužit jednomu ani druhým, že chce svobodu. Ciceronovi pak z toho vyplývá závěr, že nejlepší zřízení by bylo smíšené z těchto tří dobrých. Měl by tam být král jako otec, o záležitostech jiných by měli moudře rozhodovat optimáti a v něčem by měl mít hlavní slovo lid. Jen smíšené zřízení podle něj může přinést stabilitu a věčnost, neboť žádná z těchto sil nevydrží dlouho bez podílu na moci. Jen kompromis zajistí všem účast na věcech veřejných a uspokojení z moci. Toto zřízení v sobě pojí řád a svobodu. Je nejméně náchylné k převratům, neb všichni se budou podílet na moci. Ostří nenávisti k mocným bude otupeno. Všichni budou mít možnost hlídat a kontrolovat. Nad vším pak bude stát šlechetný král, který se jako otec bude starat o blaho občanů. Ano, nejlepší zřízení je zřízení smíšené, soudí Cicero."