1.	Situace jinde v Evropě v oblasti právní kultury od pol. 13. st. do pol. 14. st.

2.	Karlovy představy pravomoci panovníka

3.	Předchozí pokus o kodifikaci práva na území českého království

4.	Codex Maiestas nostrae felici nomine nuncupandius

5.	Důvody nepřijetí a odvolání zákoníku

6.	Technická poznámka k referátu

7.	Vysvětlivky

8.	Použitá literatura

"IV)
Text díla zvaného Maiestas Carolina vznikl již na přelomu let 1350/1351, dílo nemělo nabídnout rozsáhlou kodifikaci zemského práva, ale především se zasadit o legislativní zakončení královské politiky zisků. Spojením moci a práva mělo být na zákon povýšeno to, čeho Karel dosáhl v prvních pěti letech své vlády v Čechách: znovunabytí královského majetku (zvýrazněné ustanovením, že jeho významná část nesmí být zcizena z korunního zboží ani zástavou, prodejem nebo jiným způsobem). Zajištění královského majetku jako jádra moci v zemi není požadavkem stavů, ale příkazem panovníka. Jinak se zákonodárné dílo snaží zajistit landfrýd a zapojit šlechtu do služeb zemi, při vnějším uznání jejího postavení, aby ji vychovávalo, morálně zdokonalovalo a také zbavovalo moci. Vláda ve službě Bohu je v Karlově díle přetvořena v politické předpisy. Dílo obsahuje sto dvacet sedm statutů, lze se ztotožnit s názorem, že nevzniklo najednou, ale spíše jako sbírka jednotlivých výnosů. První články jsou věnovány boji proti kacířům. Podle novějších bádání byly Čechy již v první polovině 14. století natrvalo vtaženy do víru středověkého kacířského hnutí, zejména valdenského, vedoucího až k otevřené vzpouře a násilným útokům, a dokonce k vraždění inkvizitorů. Druhý okruh statut slouží k upevnění zemské moci. Karel se tímto způsobem snaží zajistit před zcizením určitou část majetku, ovšem nikoliv vše, a proto vypočítává města a hrady ve Slezsku, v Lužici a v Čechách, které král nikdy nesmí zastavit nebo prodat. Zajímavé je, že nejmenuje Moravu. U dalšího zboží pak připouští omezené zcizení, a pak stanoví, že královské vdovy pozbudou majetku, jestliže se znovu vdají. K blahu země však neměla přispívat pouze stabilita královského, ale i šlechtického zboží. Proto nemělo být odkazováno církvi a nesmělo také sloužit jako zástava při hře v kostky. Další problém představuje zemská správa. Maiestas Carolina nařizuje obecný landfrýd, zakazuje šlechtické spolky uzavřené bez vědomí krále a vystupuje proti jakékoliv formě ilegální moci – tedy proti loupežnému rytířství. Karel přitom vychází z pevné soustavy úředníků v jednotlivých městech a krajích, z regionálního členění, které bylo podle starších dokladů v Čechách známé již dříve. Zůstává zachováno tzv. nižší soudnictví v rukou šlechtických pozemkových vrchností. Karel pouze důtklivě vštěpuje šlechtě, aby netrestala své poddané na těle a na hrdle, neoslepovala je nebo jim neuřezávala nos, ruce či nohy – jinak se totiž vystavuje hrozbě ztráty královské milosti a tím také statků. Je vidět, že Karel bral velmi vážně své povinnosti, zavazující ho k péči o všechny poddané, které chránil v nutných případech proti jejich pánům. Karel se pokouší připoutat stavy k pevným funkcím v království. Právě detailnost, v níž Karel pojednává o hájení lesa, ochraně vdov, o dědické způsobilosti měšťanů a právu šlechty na souboj, o starých ordálech nebo o ochraně Židů opakovaně umožňuje pochopit, proč se vyšší šlechta proti této sbírce bouřila: navzdory veškerému výslovnému uznání opodstatnění její existence jí královský zákonodárce přisuzuje v jakékoliv politické hře příliš omezenou roli. Šlechtická zemská obec již nebyla oním grémiem, z něhož vyšel sám panovník a s nímž společně jednal, tak jak to odpovídalo tradici. Král se tímto šlechtě spíše o krok vzdálil. "