1.

Úvod

2.	Pohled na Karla Engliše

3.	Pojetí hospodářské politiky

3.	1. Úsilí o stabilní měnu

3.	2. Originální pohled na ekonomiku

3.	Liberál se sociálním akcentem

4.	Přínos českého ekonomického myšlení pro světové ekonomické myšlení

5.

Závěr

Příloha 1: Solidaristická a individualistická soustava
Příloha 2: O svobodě myšlení
Příloha 3: Karel Engliš a noviny
Přehled literatury

"4. Přínos českého ekonomického myšlení pro světové ekonomické myšlení

Myšlenky českých ekonomů překračovaly jen těžko a spíše ojediněle hranice země a vzbuzovaly zájem ciziny. Nemohlo tomu být v počátcích českého ekonomického myšlení ani jinak, protože to byly právě jen počátky - navíc v politických podmínkách nesvobodného národa, který se jen velmi těžko prosazoval v německém prostředí rakousko-uherského soustátí. Teprve v roce 1882 byla rozdělena pražská univerzita na českou a německou část, takže teprve tehdy vznikly i příznivé institucionální podmínky pro pěstování českého ekonomického myšlení a pro české ekonomické vzdělávání. Přebíralo se z ciziny, a to zejména od autorů, kteří byli názorově blízcí českému prostředí a českým zájmům. Byl to především vliv historické školy, pak pronikání sociálních aspektů do klasické ekonomie a posléze silný vliv rakouské subjektivní školy…
Teprve postupně se v českém ekonomickém prostředí prosazovali autoři, jejichž práce byly pro cizinu zajímavé a jejichž knihy nebo dílčí studie začínaly být překládány do cizích jazyků, a to převážně do němčiny. Patřila mezi ně Kaizlova Finanční věda, která vyšla německy ve Vídni v roce 1901 a italsky v roce 1903 v Turinu.
Vznik Československa v roce 1918 byl zlomem, který se projevil i v zájmu ciziny jednak o pozoruhodnou hospodářskou, zejména peněžní politiku nového státu a jednak o nové prvky v ekonomické teorii, které přicházely z Masarykovy univerzity v Brně. Ohlas ciziny byl v té době živý.
Zájem byl vyvolán především Rašínovou koncepcí peněžní politiky v první polovině 20.let.S obdivem byla totiž sledována radikální odluka peněžního oběhu na území nového státu od rozvrácených peněžních poměrů v nástupnických státech Rakouska-Uherska, spojená zároveň s restrikcí oběživa už v březnu 1919 a tím založená deflační politika, která vedla k nečekanému zvýšení a upevnění kupní síly koruny jak ve vnitřním oběhu, tak v měnovém kurzu.Vždyť Československo mělo už v roce 1922 pevnou a hodnotnou měnu, tedy mnohem dříve než ve většině ostatních zemí Evropy… Rašín shrnul své hlavní názory na praktickou měnovou politiku nového státu do spisu Finanční a hospodářská politika republiky Československé do konce roku 1921.Vyšla v roce 1922 a krátce nato i německy, anglicky a francouzsky.
Druhým opatřením, spíše vážným zásahem do řízení hospodářské politiky mladého státu byla Englišova rozpočtová reforma z roku 1927, která vzbudila pozornost ciziny jednak svou originalitou a jednak pro svou úspěšnost. Tehdy byla přijata nová rozpočtová pravidla. Opustila se dosavadní takzvaná rozpočtová jednota, kdy byly prostě sečítány všechny příjmové a výdajové položky státního rozpočtu, z jejichž rozdílu vyplynulo rozpočtové saldo a místo toho byla zavedena nová konstrukce státního rozpočtu, a to jeho rozčleněním do čtyř funkčně odlišných skupin - vlastní státní správa, správa státních podniků, podíl samosprávných svazků na státních daních a poplatcích a správa státního dluhu. První skupina vyjadřovala princip daňového zatížení celého hospodářství, tedy podniků a domácností, a užití daní; vyjadřovala myšlenku solidarity národního společenství. Druhá skupina byla obrazem hospodaření státních podniků, výdajů na jejich provoz a investice, výsledků jejich hospodaření a vyjadřovala výsledný vztah ke státnímu rozpočtu. Třetí skupina se týkala hospodaření samosprávy, jejích příjmů z poskytovaných služeb, tedy poplatků a jejich podílu na státních daních. Čtvrtá skupina ukázala na vývoj státního dluhu, na úvěrové zatížení státu a na dluhovou službu. Ze všech čtyř skupin vyplývalo výsledné rozpočtové saldo.Těmito novými pravidly se stal státní rozpočet funkčně průzračnější. Bylo to opatření, které se stalo i pro cizinu zajímavým modelem v úvahách teoretiků i praktiků při různých úpravách rozpočtových pravidel, zejména když v roce 1929 vyšla Englišova práce Die theoretische Konstruktion der Finanzwirtschaft (30 stran) a v roce 1931 jedno z jeho předních děl Finanzwisenschaft (430 stran)…
Mnohem výrazněji však pronikla do ciziny česká národohospodářská teorie, a to originálním Englišovým teleologickým přístupem. Zájem o ni byl v té době spontánní, mnozí už světově proslulí autoři dali výraz tomuto zájmu i osobně svými návštěvami u Karla Engliše v Brně; stačí uvést J.Schumpetera, E.Böhm -Bawerka a L.Misese (zapsal se dokonce do rodinné kroniky). Englišovy názory pronikaly do ciziny hlavně v německých překladech jeho hlavních prací, z kterých - jako teoreticky nejvýznamnější - je třeba uvést Grundlagen des
wirtschaftlichen Denkens (1930, 103 stran), Teleologische Theorie der Staatswirtschaft
(1933, 372 stran) a Regulierte Wirtschaft (1936, 138 stran).Tato práce vyšla i maďarsky v Budapešti. První Englišova učebnice národního hospodářství z roku 1924 vyšla německy s titulem Handbuch der Nationalökonomie (1927, 591 stran). Do anglicko-amerického světa pronikly Englišovy práce teprve po jeho smrti, když končila čtyřicetiletá doba českého ponížení. V roce 1986 vyšel v New Yorku spis On Essay on Economic Systemy:A Teleological Approach (153 stran), v roce 1992 rovněž v New Yorku Economics:A Purpose Oriented Approach (275 stran), obojí nákladem Columbia University Press.
V těchto těžkých dobách se také podařilo vydat ve Vídni Englišovo zásadní logicko-noetické dílo Die Lehre von der Denkordnung (1961, 279 stran) a také menší práci Das Problem der Logik (1960, 67 stran).Vedle těchto tematicky zásadních prací byla v cizině publikována řada monotematických studií, a to především v odborných rakouských a švýcarských revuích.
Bylo proto zcela přirozené, že Engliš byl ve své době v zahraničí často citován.Velmi živý ohlas vzbudily jeho obšírné kritiky a posléze i polemiky s představiteli rakouské školy mezního užitku.Stačí uvést polemiku s E.Ledererem (kterou Engiš shrnul v práci "Der relative Nutzen und der Grenznutzen",uveřejněnou v roce 1928 ve vídeňském Oesterreichischer Volkswirt - s.1-51), s A.Bilimovicem (kterou shrnul v práci "Zum Problem der teleologischen Theorie der Wirtschaft", uveřejněnou v roce 1933 v rakouské Zeitschrift für Nationalökonomie, s.220-242), s W.Weddigenem (kterou shrnul v práci "Erkenntnistheorie und Wirtschaftstheorie" v Jahrbücher für Nationalökonomie und Statistik, 1930, s.641 až 657), s H.Ritschlem (v práci "Zur teleologischen Theorie der Wirtschaft" ve Finanzarchiv v roce 1933, s.569-588) a dalšími.
Zásadní kritickou analýzu rakouské školy podal Engliš v práci "Erkenntnistheoretische Kritik der österreichischen Wertlehre" v roce 1933 při obšírné polemice s Oskarem Morgensternem.Byla publikována v Jahrbücher für Nationalökonomie und Statistik (s.801-831)."

V čistém textu má práce 10 stran, zbytek je tvořen přílohami nebo dalšími formálními náležitostmi.