1.

Stres

2.	Kde vzniká stres

2.1

Stresor

2.2	Stredová reakce

2.3	Eustred a distres

3.	Tlak, napětí a namáhání při stresu

4.	Stresová reakce

4.1	Symptomy(příznaky) distresu

5.	Životní události

6.	Psychosomatika a stres

"Kde vzniká stres
Tlaky a zkoušky, jimž jsme v dnešním životě vystavováni, jsou jiné než na jaké jsme jako biologický druh byli kdysi vybaveni.Tím, že žijeme v době neustálých změn, jsme vystaveni více tlaku přizpůsobit se, vyrovnat se druhým, něčeho dosáhnout, přežít…
V dnešní době je na jedince vyvíjen tlak, aby zapadal do přesně vymezených rolí.Jakékoli jevy či aktivity přesahující nad či pod pomyslné úrovně stanovených mezí jsou nežádoucí.
Takto nějak si lze představit význam stresu pro člověka. Mechanismy, které působí, že sami začínáme pociťovat, kdy překračujeme hranice pomyslných mezí vnímáme jako stres.Pokud bych chtěla být přesná, musím uvést, že stres není zátěž, či problémová situace dopadající na organismus,ale odpověď organismu na ni. Problémovou situaci(nebo obecně všechny vlivy působící stres) nazýváme stresory.
Zjednodušeně: Činitel působící zátěž je stresor. Odpovědí organismu je stresová reakce.Tento celý komplex se nazývá stres a používá se hovorově pro konflikt, úzkost, frustraci, vyšší aktivaci a situace nepříjemně pociťované vůbec.
Slyšíme-li:“Jsem ve stresu..“, neodpovídá to přesně psychologickému pojetí, kde stres je pojímán jako vnitřní stav člověka-odpověď na zátěž, situaci ohrožení nebo dokonce stav očekávání přímého ohrožení, které považuje člověk za nadhraniční pro jeho schopnost obrany či adaptace.
Mylná je také představa stresu jako něčeho nežádoucího a naprosto špatného.Stres nemusí být vždy jen škodlivý, jak jej chápe běžně většina lidí, ale může být užitečný, oživující. Zakladatel bádání v této oblasti,H.Selye poukazuje na to, že bez stresu by bylo málo pozitivních změn a konstruktivních činností, neboť každý organismus stres potřebuje. Stres je ve své podstatě aktivačním činitelem. Zdravý organismus se vrací do stavu harmonie, který je nazýván homeostázou a tento stav je nutnou základnou jako výchozí stav psychických výbojů.

Eustres a distres
Ve své teorii mimo pojmu stres použil i pojmy eustres a distres.
Normální, aktivující stres, který nás motivuje k tvořivým změnám aktuálně nevyhovujících vnějších i vnitřních podmínek a po kterém zavládne nová vyváženost, homeostáza, nazýváme eustresem.
„Takovýto stres je kořením života a bezstresový stav je smrt“,říká H. Selye. Eustres zažíváme do jisté míry před důležitou schůzkou, výkonem, v nových podmínkách. Cítíme jak se mobilizují naše síly, jak jsme schopni“překonat sebe sama“
Škodlivý stres, o kterém se teď tolik hovoří, je distres-negativní stres.
Oba typy stresu jsou stejné svojí chemickou povahou, ale liší se tím, jak na ně reagujeme. Zatím co u eustresu zažíváme příjemné napětí a po něm radost z dosažení cíle, u distresu začneme ztrácet pocit jistoty a adekvátnosti. Cítíme přetížení, zoufalství, bezmoc a ztrátu.
Dále můžeme stres rozlišovat podle intensity na hypostres, který je slabší a organismus si na něj může zvyknout, adaptovat se a na hyperstres, přesahující hranice adaptability, který způsobuje selhání, psychické, nebo fyzické zhroucení a v krajním případě i smrt.
Převzato z knihy J.Křivohlavého „Jak zvládat stres“:"

Práce obsahuje schémata.