1.

Úvod

2.	Výchova k volnému času,

3.	Výchovně-vzdělávací zařízení

4.	Rozdíly mezi vychovatelem a učitelem

5.	Negativní účinky na dítě při mimoškolské výchově

6.	Postavení a organizace volného času v současnosti a prognóza do budoucnosti

7.	Sociální nerovnost a nespravedlnost

8.

Závěr

“ Na práci v těchto zařízeních jsou určení kvalifikovaní vychovatelé, kteří se dětem věnují nejen v čase mimo vyučování, ale i po čas prázdnin s nimi vykonávají různé aktivity, kterými se snaží pomáhat formovat vlastnosti osobnosti v duchu všelidských hodnot, uspokojovat a rozvíjet potřeby, zájmy, schopnosti, nadání a talentu, přispívat na získání větší gramotnosti a schopností v oblasti umění, vědy, techniky a sportu, kompenzovat nedostatky sociálního prostředí ve vývinu dětí, předcházet protispolečenské trestné činnosti, AIDS a drogové závislosti, přispívat k uplatnění vědomostí získaných ve vyučování v škole, pomáhat slabším žákům v přípravě na vyučování vést je ke společenské aktivitě, učit žít mezi lidmi, uplatňovat zásady lidského spolužití, umožnit aktivní oddych k přiměřené činnosti, utvářet podmínky a vést k aktivnímu a užitečnému volnému času v prospěch sebe i společnosti.

Kvalifikovaný pracovník v uvedených zařízeních se především odlišuje od učitele. Třeba si uvědomit elementární rozdíly mezi vychovatelem a učitelem. Výhody být učitelem znamená: pracovat s odpočatými žáky v přesně vymezeném prostoru, který byl sestaven na základně psychohygienických požadavků. Vyučování většinou probíhá dopoledne v 45-minutových vyučovacích hodinách s přestávkami. Má přesně určené učební osnovy, mnoho učebních pomůcek a materiálů. Oproti vychovatelovi má ještě jednu velkou „vymoženost“, kterou je hodnocení formou známky, což působí jako motivace. Vyučování a výchova se však nedají oddělit a když hovoříme o výchově mimo vyučování, netřeba zapomenout na relativitu tohoto chápání

Čas, v kterém se vychovatel věnuje dětem, není rozdělený normovanými 45 minutovými hodinami. Další jeho „mínus“ spočívá v tom, že pracuje s dětmi odpoledne, když už můžou být unavené z dopoledního vyučování a na udržení disciplíny nedisponuje takovými „mocnými prostředky“ jako učitel. Často chybí adekvátní prostory, či materiální vybavení.
Zároveň je však vychovatelova činnost volnější, není omezená učebními osnovami, a tak ponechává široký prostor tvořivé činnosti vychovatele.
Na druhé straně mimoškolská práce dítěte má být integrálně spojená s prácí školy. Má navazovat na práci školy, opírat se o ni, doplňovat a prohlubovat ji. Táto integrita je výrazem hygieny mimoškolské práce dítěte.

Při mimoškolské výchově se třeba vyvarovat dvěma nedorozuměním, které by mohli mít negativní účinky na dítě.
1. Žák není výlučným objektem vychovatelovy snahy a nemá být jakýmsi předmětem bez práv a poslaní.
2. Vychovávaný není v procese výchovy izolovaný, ale ustavičně se nachází v nějakých vztazích. I na základě experimentů se ukázalo, že kolektivizmus, je velmi účinným prostředkem výchovy. Přátelství mezi členy skupiny může přispívat ke šťastnému životu členů skupin."