1.	Smrt a člověk

2.

Poselství

3.

Duchové

"Většina lidí má potíže tento zážitek popsat, protože jim nestačí slova, říkají , že jejich prožitky jsou nepopsatelné a nevyjádřitelné, že "neexistují slova , kterými by se to dalo popsat".
Mnoho lidí popisuje jak slyšely doktory mluvit o jejich smrti. Slyší jak někdo říká , "Je mrtvá" a oni vědí že mrtví nejsou, nemohou se pohnout , mluvit , nic, jen cítí zvláštní pocit, že se vznášejí, je jim příjemně, teplo, necítí žádnou bolest žádné problémy a starosti. Někdo popisuje zvuky - slyšel velmi nepříjemné bzučení v hlavě-,někdo slyšel hudbu.
Velmi hodně lidí popisuje současně s hlukem pocit, že jsou velmi rychle taženi jakýmsi tmavím prostorem, používají pro něj výraz jako tunel, jeskyně, studna, vakuum, prázdno, údolí,... Někteří lidé se zároveň s pocitem , že jsou v jakémsi tunelu , dívají na své tělo z nějakého bodu jako divák, pozoruje sám sebe i ostatní osoby a dění jako v kině.
Hodně lidí popisuje jak se mohou setkat se svými zemřelými příbuznými a lidmi, kteří jim byli blízcí, ale říkají, že nevidí jejich tváře ani tělo a i oni mají stejné "tělo" jako oni - bezrozměrné , beztvaré , ale cítí, že něco ovládají, cítí, že jejich zemřelí blízcí jsou s nimi. někteří říkají , že jim zemřelí říkají ať se vrátí, že není ještě jejich čas a vrátit se musí. Děti popisují setkání s "andělem" jako s bytostí, která je hodná a vydává zvláštní světlo, to popisují i dospělí , jako světlo na konci tunelu, které má v sobě vzláštní dobro a lásku. Mnoha lidem se v okamžiku setkání se smrtí promítne v několika vteřinách celý život , hlavně nejdůležitější okamžiky v něm a vzpomínky, které na ně měli největší vliv.
Navzdory všem výkladům jsou i takové, které se od nich liší, ale ne mnoho. Žena, která prožila klinickou smrt a vyrostla na venkově popisuje jak jde údolím kolem řeky a slyší hudbu zároveń s hukotem řeky, ale také cítí ten příjemný pocit, že je v bezpečí a bezstarostná.
"Bylo mi sedmnáct a pracovala jsem s bratrem v zábavním parku. Jednou odpoledne jsme se šli koupat. Někdo řekl, že poplaveme na druhou stranu,ale já jsem u prostřed jezera potopila. Nejdřív jsem chvíli polykala andělíčky a najednou jsem se cítila být venku ze svého těla, vzdálená ode všech, sama v prostoru. Ačkoliv jsem se nehýbala a zůstávala stále na stejné úrovni, viděla jsem své tělo ve vodě, vzdálené metr ode mne, jak se houpe nahoru a dolů. Stále jsem cítila , že mám nějaký druh těla, i když jsem byla mimo to své původní. Měla jsem nepopsatelný pocit lehkosti, asi jako peříčko".
Lidé procházející těmito stavy mají neobvyklé myšlenky a pocity.Mnohým z nich připadá představa, že jsoumimo své tělo tak nemyslitelná, že to ještě po určitou dobu nespojují se smrtí.Někteří říkají, že se ze začátku snažili zoufale dostat zpět do těla , jiní popisují panický strach, ale jiní pozitivní reakce na tento stav."