1.	Filozofie výchovy

1.1.	Dr. phil., Prof. Wolfgang Brezinka - biografie a filozofické zaměření

1.2.	Vývoj vědního oboru pedagogika

1.2.1.

Výchova ve starověkém Řecku (Platón, Aristoteles)

1.2.2.

Výchova ve starověkém Římu (Marcus Fabius Quintilianus)

1.2.3.

Období renesance (Erasmus Rotterdamský)

1.2.4.

17. století - Jan Amos Komenský

1.2.5.

John Locke

1.2.6.

J. J. Rousseau a srovnání jeho pedagogických názorů s J. A. Komenským

1.2.7.

19. století (Johann Friedrich Herbart, Konstantin Dmitrijevič Ušinskij, Lev Nikolajevič Tolstoj)

1.2.8.

20. století (Maria Montessori, Edward Lee Thorndike, Jean Piaget)

1.3.	Profesní morálka učitelů

1.3.1.

Wolfgang Brezinka a jeho dílo Filozofické základy výchovy (osobnost učitele, technická a morální stránka pedagogiky, profesní morálka, učitelská etika, vlastnosti vhodné pro výkon učitelského povolání)

"3. Profesní morálka učitelů

Tomuto tématu se Brezinka detailněji věnuje především ve svém díle Filozofické základy výchovy. Zde rozebírá osobnost učitele jako důležitou součást výchovného procesu. Klade velký důraz na to, aby byl kantor ke svému povolání profesně zdatný. Pod pojem profesní zdatnost však nezahrnuje pouze odborné vědomosti a dovednosti, kterými musí být každý profesionální učitel vybaven, (vzpomeňme na antiku, kdy požadavek vzdělaného odborníka jako první ve starověkém Římě prosazuje Quintilianus), ale především i jakýsi étos povolání. Co si však pod tímto pojmem máme představit? Brezinka jej vysvětluje následovně: „mít dobrý étos povolání znamená stavět se k povinnostem svého povolání pozitivně, plnit své profesní úkoly s horlivostí, svědomitě vykonávat převzatý úřad.“B Znamená to tedy, že učitel musí být za všech okolností workholikem? Podle mého názoru nemusí, ale je důležité si určitý pozitivní vztah k vykonávané práci zachovat, a to v jakémkoli oboru. Klasik pedagogiky, Jan Amos Komenský, nám připomíná, že učitel není povolání, nýbrž poslání. Pokud bychom chtěli vycházet z tohoto výroku, je tedy jasné, proč se tolik odborníků zabývá morálními postoji právě u učitelů.
Wolfgang Brezinka dále rozlišuje v každém povolání jeho technickou a morální stránku. V pedagogické profesi jsou pod technickou stránku zahrnuty jednak perfektní zvládnutí učební látky a jednak metody, jak tuto látku předat. Bez toho druhého by se správný kantor jen těžko obešel. K čemu by nám byl odborník na slovo vzatý ve svém oboru, kterému ale nikdo nerozumí? Nebo naopak člověk, který přesně ví, jak zaujmout pozornost, ale sám nemá co předat? V učitelském povolání jde o správné skloubení obojího. Brezinka se však nedomnívá, že to pro profesionální práci stačí. Morální stránkou učitelského povolání myslí především osobní odpovědnost za své jednání. Do étosu povolání tak zahrnuje svědomí (= vědět sám v sobě a sám ze sebe, co je právo a povinnost).
Nejobecnější morální norma, která pro nás platí, stojí na jednoduchém základě: „Konat dobré a vyhýbat se špatnému!“. Pro náš profesní život je však nedostačující, ke zvláštním úkolům našeho povolání potřebujeme podle Brezinky konkrétní normy, které souhrnně nazývá profesní morálka."

Práce obsahuje abstrakt v němčině.