1.	Úryvek ze hry W. Shakespeara "Jak se vám líbí"

2.	Úvodní zhodnocení

3.	Jednotlivé vývojové etapy

3.1	Prenatální stádium

3.2	Období školní docházky

3.3

Puberta

3.4	Mladá a střední dospělost

3.5	Starší dospělost a rané stáří

3.6	Pravé stáří

4.

Smrt

"1. “… Nejprv nemluvňátko, v peřince vrnící a cintající…”

Shakespeare se omezuje pouze na nemluvně. Lze těžko odhadnout, jak dlouhý úsek života má vlastně na mysli, ale nejspíše první rok, kdy dítě opravdu ještě nemluví a “cintá” v peřince; tedy tu etapu života, kterou dnešní vývojová psychologie (VP) nejčastěji označuje jako kojenecké období – od narození do prvních narozenin.1. Někteří autoři (př. Dr. Vágnerová) kojenecké období dělí ještě na dvě – novorozenecké (cca první měsíc života) a samotné kojenecké.
Shakespeare se ale dál zmiňuje už o školáčkovi loudajícím se do školy. Přeskakuje tedy celá dvě další stadia, která dnešní VP už zná a popisuje – batolecí období od prvních do třetích narozenin a předškolní věk, končící nástupem dítěte do první třídy základní školy.
V podstatě Shakespeare vynechává ještě jedno důležité období, totiž prenatální stadium vývoje, celou tu dobu od početí po porod. Omluvou mu budiž, že i moderní VP dlouho trvalo, než toto období zahrnula do svých schémat vývojových etap.

2. “…Pak žáčka s torbou, s červánkovým líčkem,jenž, fňukaje a nerad, jako šnek se šourá do školy…”

Dnešní VP, stejně jako Shakespeare, začíná jednu z etap nástupem do školy. Nakonec, proč ne? Je to v životě dítěte veliká událost, všechno se najednou mění, končí čas bezstarostné hry a pomalu přichá-

1.- periodizace dle Říčanova schematu označení a ohraničení jednotlivých životních etap
zejí první povinnosti. Škola je velmi důležitá pro život – dítě se učí číst, psát a počítat, čímž se mu poprvé víc otevírá svět dospělých; získává teoretické “encyklopedické” znalosti a vědomosti a
učí se, jak je používat, rozšiřuje svoje obzory a poznává, že existuje i jiný svět než domov. Ale nejen to – učí se pracovat a spolupracovat, být trpělivý a vytrvalý, poslouchat jinou autoritu než rodiče, ale také mít svůj vlastní názor. Nejdůležitější však je, že se učí fungovat ve společnosti, ve větší a jinak strukturované skupině než je rodina, učí se žít s a mezi lidmi. Navazuje první nesobecká přátelství, později lásky, zažívá také první zklamání a zrady.
Škola “zabere” dnešnímu dítěti pěknou řádku let (min. devět, ale většinou se dál pokračuje na střední škole nebo v učení, nemalé procento jde ještě dál, na vysokou), ve škole tak valná část populace stráví 13 a více let, je-li průměrná délka života kolem 70 let, je tedy čas strávený ve škole pětina a víc z celého života.
Současná VP dělí tuto dobu ještě na etapy, které se vzájemně liší mnoha znaky, nejvíce však asi stupněm osamostatnění dítěte a jeho nezávislosti na rodině; dále proměnami vztahů k rodičům a vztahů ke svému okolí, vč. navazování a udržování svých vlastních partnerských vztahů; hledání a uvědomování si vlastní identity; a v neposlední řadě tělesnými proměnami. Známe tedy mladší školní věk – od nástupu do školy do počátku puberty, tedy cca 11/12 let. Dále období pubescence – cca do 15 let; a období adolescence – do dosažení dospělosti biologické i psychické, cca do 20 let."