1.

Úvod

2.	Historie certifikace

3.	Certifikace a obchod

4.	Charakteristika zásad certifikace

4.1	Pojmy v certifikaci

5.	Pojetí a záměry certifikace

5.1	Potřeba evropské organizace pro certifikaci a zkušebnictví

5.2	Hlediska globálního přístupu ke zkušebnictví a certifikaci

6.	Příklad Povinné certifikace v textilním průmyslu

7.

Závěr

“ÚVOD

1.1 Historie certifikace

Vědeckotechnický pokrok a obrovský vzrůst výměny zboží v tomto století velmi zvýraznil nutnost spolupráce na celosvětové úrovni. Proto je tedy nutné jednotně definovat technickou úroveň výrobků, jejich parametry, vlastnosti a také jednotně stanovovat způsoby a metody jejich ověřování. V těchto souvislostech se často vyskytují termíny certifikace a certifikát.
Certifikát - slovo latinského původu a znamená potvrzení, vysvědčení o určitých skutečnostech např. zkoušce, původu zboží, kvalifikaci, existenci závazku proti třetí osobě. Tento termín dostal zejména s rozvojem průmyslové výroby zvláštní význam. Již v minulém století byly na našem území vydávány certifikáty o tlakové zkoušce parních kotlů a tyto certifikáty byly předpokladem pro jejích používání podle nařízení 113 ř.z. z roku 1871. V oblasti průmyslové výroby byl takovýto požadavek zaměřen tam, kde se vyskytovala možnost vzniku určitého nebezpečí nebo ohrožení zdraví.
V tomto směru certifikace byla a je vždy účinným nástrojem těchto snah, což ostatně konstatuje i Evropská unie. Certifikace a hodnocení shody bylo vždy neoddělitelně spjato s potřebou experimentálního ověření výrobku a tudíž s potřebou budovat zkušebny a zkušební systémy tuto činnost zajištující. Jelikož mnohdy šlo o nákladná zařízení vyžadující značné finanční prostředky, bylo nezbytné prostředky sdružovat a umožnit tak ověřování a zkoušení i těm, kdo na nákladné vybavení neměli. Takové ověřování je tedy spjato s definováním požadavků, především v normách nebo jiných normativních dokumentech.
Nutno zdůraznit skutečnost, že již po vzniku československého státu v roce 1918 byla na našem území věnována normalizaci a zkoušení velká pozornost. V popředí těchto aktivit stála a stojí u nás elektrotechnika, která vydávala od roku 1920 elektrotechnické normy, a to ještě před vznikem čs. normalizační společnosti v roce 1922. Již v roce 1926 položila základ nezávislého elektrotechnického zkušebnictví. V rámci těchto činností a na základě státní autorizace v roce 1934 byla vydávána osvědčení a výrobky byly označovány kontrolní značkou ESC v ovále.
Od roku 1929 se také zúčastňuje mezinárodní činnosti, která vyústila později v mezinárodní certifikací systém v rámci CEE, který byl nazván „Schéma CB“ (někdy též „Program CB“); ani ten však nevznikl bez přípravy. Po celou dobu existence CEE se hledaly cesty, jak mezinárodně realizovat výsledky zkoušek členských zkušeben. První pravidla byla vypracována v roce 1950. Systém byl nazván RLB (Reciprocal Licensing Body) - Systém vzájemného uznávání osvědčení, založeného na zkouškách národní zkušebny a dalších dvou zkušeben členských zemí. Pro složitost systému nedošlo k jeho rozvinutí.
Teprve po přepracování pravidel vznikl v roce 1961 regionální evropský systém CEE-CB (Certification Body), který rozvinul svou činnost a v současné době byl převzat do Mezinárodní elektrotechnické komise (1EC) jako Systém IECEE-CB (Schéma CB). Československo bylo jedním ze zakládajících clenu tohoto systému.
Systém vyřešil řadu organizačních vztahů a pravidel. Některé legislativní otázky na mezinárodní úrovni a byl dlouho jediným fungujícím certifikačním systémem v elektrotechnice na mezinárodní úrovni. Mezitím se tyto problémy začaly studovat velmi intenzívně v rámci ISO a jiných mezinárodních organizací orgánu jako EHK-OSN, GATT, ILAC aj. Zejména je jim věnována velká pozornost v EU v souvislosti se schématy (moduly) pro hodnocení shody. což je v současné době v popředí zájmu ve vztahu k volnému pohybu zboží na evropských a také celosvětových trzích.
Ani na území bývalého československého státu nezůstaly tyto činnosti bez odezvy. Od roku 1945 byla vydána řada vyhlášek a posléze v roce 1968 zákon 30 o státním zkušebnictví, které se touto problematikou zabývaly.
Česká republika se od svého vzniku do tohoto trendu zapojila a převzala tyto aktivity zejména s ohledem na blízkou perspektivu vstupu do Evropské unie."