1.

Úvod

2.	Eutanazie dle Diderota

3.	Sebevražda a eutanazie

4.	Argumenty proti

4.1	Tomáš Akvinský

4.2	Hippokratova přísaha

5.	Bolest versus eutanazie

6.	Legálnost eutanazie

"Odpůrci se v tomto bodě vytasí s otázkou, do jaké míry je rozhodnutí člověka trpícího nesnesitelnou bolestí duševní i fyzickou v terminálním stadiu rakoviny, roztroušené sklerózy či Alzheimerovy choroby a pod silným a dlouhodobým vlivem uklidňujících a bolest tlumících léků svobodné a do jaké míry je ovlivněno jeho momentální životní situací. Čili zda by se tento člověk rozhodl pro dobrovolnou smrt i v okamžiku, kdy by např. jako zdravý a jasně myslící byl dotázán, zda by se za popsaných okolností pro smrt sám rozhodl či nikoliv.
A vynořuje se nám další problém, naznačený vlastně už ve výše zmíněné Diderotově definici. Totiž aktivní a pasivní euthanasie. Aktivní je ztotožňována s vraždou. Tím, že lékař podá pacientovi smrtící látku, byť na jeho vlastní žádost, jej vlastně “zavraždí”. Ovšem není pak “vraždou” i to, když lékař odpojí z podpůrných přístrojů tělo člověka, který má po autohavárii přerušenou míchu u druhého hrudního obratle, nefunkční játra a těžce poškozený mozek a už tři měsíce je v komatu bez naděje, že se z něj ještě někdy probere? A je správné a morální držet téměř “násilím” při životě člověka, který sice “ještě žije sám, bez podpory přístrojů”, ale jenž si je dobře vědom, že ho léčba pouze den ode dne, a s velkou šancí na zvrat a nezdar, vzdaluje od jisté smrti, ačkoli on sám by už rád pokojně umřel?
Problém euthanasie se však nevztahuje pouze na trpící lidi přestárlé či nevyléčitelně nemocné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Dnešní lékařská věda umí udržet při životě i nedonošené děti narozené před 26. týdnem těhotenství a vážící sotva 1500 gramů, které by ještě před dvaceti lety neměly nejmenší šanci na přežití. Není to ovšem bez následků. V dnešní době více než čtvrt milionu dětí, tj. přibližně 2/3 těch, kterým se říká supernedonošenci, trpí vážnými zdravotnímu obtížemi. Jsou mezi nimi lidé paralyzovaní, mají problémy se zrakem a sluchem, těžká poškození plic, chronické nemoci trávícího ústrojí, projevuje se u nich poškození intelektu. Nejnovější oživovací technika umí “probudit” i plod narozený ve 22. týdnu těhotenství s váhou kolem půl kila (pozn. – v tomto stadiu vývoje plodu ještě ani není plně vyvinuta většina životně důležitých orgánů). Jeden příklad – v jedné nemocnici v Los Angeles se lékařům podařilo zachránit nedonošence vážícího 400 gramů. Šest měsíců podstupovalo dítě nejrůznější operace, léčba stála přes milion dolarů. Dva týdny po tom, co si je rodiče konečně mohli odvést domů, dítě zemřelo. Co je tedy lepší – hrát si na všemocné bohy a pokusit se zachránit za každou cenu každé dítě, přes všechna rizika možných následků a stálé hrozby neúspěchu, nebo občas nechat alespoň část rozhodnutí na síle nejpovolanější, totiž na Přírodě, jejíž regulační mechanismy fungují již několik miliónů let a fungují dobře?
Odpovědi na otázky související s oprávněností euthanasie budeme muset ještě dlouho hledat a pečlivě promýšlet, než se alespoň na krok přiblížíme přijatelnému řešení.

JAK JE TO V SOUČASNOSTI ?
V současné době je v Evropě euthanasie legální jedině v Nizozemí (od roku 1973). Uzákoněna je však pouze “vyžádaná ezthanasie”, tj. usmrcení osoby na její vlastní žádost. Nevyžádanou euthanasií se rozumí euthanasie pro ty, kteří o ni nemohou požádat sami, neboť jsou trvale či dočasně nezpůsobilí rozhodovat sami za sebe, jako např. těžce defektní novorozenci, jedinci s těžkou duševní poruchou či retardovaní, senilní lidé nebo osoby v bezvědomí. Ukazuje se však, že i zde až 3 000 Nizozemců ročně zemře na “euthanasii”, aniž by dali své svolení. Jak je to možné?"