1.	Pojem rodina

2	Rodinné poradenství

2.1	Technické otázky spojené s poradenstvím

2.2	Základní typy problémů klientů

2.3	Typy služeb, které jsou poskytovány rodině

2.4	Vybrané manželské a rod. poradny v okolí

3	Náhradní rodinná péče

3.1	Formy náhradní rodinné péče

3.1.1

Pěstounská péče

3.1.2Poručenství

3.1.3

Opatrovnictví

3.2	Proces zprostředkování náhradní rodinné péče

3.3	Oddělení sociálně právní ochrany dětí

“ 3 NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE

Náhradní rodinná péče (NRP) je forma péče o děti, kdy je dítě vychováváno “náhradními” rodiči v prostředí, které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. Tou je u nás zejména osvojení (adopce) a pěstounská péče.

3.1 Formy náhradní rodinné péče
Osvojení
Osvojení je státem garantovaná a zákonem ošetřená forma náhradní rodinné péče, při které přijímají manželé či jednotlivci za vlastní opuštěné dítě a mají k němu stejná práva a povinnosti, jakoby byli rodiče. Osvojením dochází k přijetí cizího dítěte náhradními rodiči v takové právní, citové a sociální rovině, že vznikají vazby shodné jako mezi biologickými rodiči a dětmi.
Osvojení vedle svého hlavního poslání, kterým je a zůstává nahradit nezletilému dítěti chybějící stabilní rodinné prostředí, přispívá výchovou, péčí a láskou zároveň k naplňování smyslu života osvojitelů, v jejichž rodině začíná osvojenec žít
Další údaje, které bychom měli o osvojení vědět:
• dítě získává příjmení nových rodičů,
• osvojit lze pouze nezletilé dítě,
• vztah mezi dítětem a příbuznými osvojitelů je příbuzenský,
• podmínkou osvojení je právně volné dítě (souhlas biologických rodičů nebo zákonného zástupce dítěte s osvojením, 2měsíční žádný zájem rodičů od narození dítěte, 6-ti měsíční opravdový nezájem rodičů),
• o osvojení rozhoduje soud na návrh osvojitele,
• osvojit dítě může manželská dvojice, manžel(ka) rodiče dítěte nebo jedinec,
• mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl,
• osvojení je právně zakotveno v § 63 - § 77 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině.
Typy osvojení podle Zdeňka Matějčka:
a) osvojení 1. stupně, tj. osvojení zrušitelné
b) osvojení 2. stupně, tj. osvojení nezrušitelné
c) mezinárodní osvojení

Pěstounská péče
Pěstounská péče je státem garantovaná a kontrolovaná forma náhradní rodinné péče, která zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte i přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali.
Pěstounskou péči jako takovou upravuje zákon o rodině, zákon o sociálně-právní ochraně dětí, zákon o státní sociální podpoře a dále v právní předpisy o sociálním zabezpečení (kde jsou uvedeny nemocenské a důchodové pojištění pěstounů).
Pěstounská péče vzniká na základě rozhodnutí soudu. Pěstoun má právo dítě zastupovat a spravovat jeho běžné záležitosti, u výkonu mimořádných záležitostí, jako je třeba například vyřízení cestovního dokladu, musí mít souhlas zákonného zástupce. Mezi pěstounem a dítětem nevzniká příbuzenský vztah a dítě si nechává své původní příjmení, později je však možnost zažádat o změnu příjmení na příslušné matrice.
Pěstounskou péči dělíme na:
a) individuální pěstounská péče: je to forma péče, kdy pěstounská rodina přijímá dítě či skupinu dětí do své péče, ale své děti už mají nebo je vychovali,
b) skupinová pěstounská péče: forma péče, která se vykonává v zařízeních pro výkon pěstounské péče, zřizovatelem jsou okresní úřady, obce i nestátní subjekty. Pěstounovi, který vykonává pěstounskou péči v tomto zařízení, náleží odměna, která je posuzována jako mzda, protože se uzavírá mezi zřizovatelem a pěstouny písemná dohoda o vzájemných právech a povinnostech. V těchto zařízeních, tzv. rodinných buňkách, se o děti starají manželské páry a počet dětí ve skupině zpravidla nepřesahuje 10 dětí.
Jiným takovým „zařízením pro výkon pěstounské péče jsou SOS dětské vesničky, kde pěstounskou péči vykonává sama matka-pěstounka s pomocí další osoby, které se říká „teta“ a která matce pomáhá při vedení domácnosti a ve výchově dětí.
Poručenství
Poručníka stanovuje soud v případě, že:
• rodiče dítěte zemřeli
• byli zbaveni rodičovské odpovědnosti
• byl pozastaven výkon jejich rodičovské odpovědnosti
• nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu a proto nejsou nositeli rodičovské odpovědnosti
Pokud nemůže být poručníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí, který je metodicky veden MPSV České republiky. Pokud tedy nemůže být poručníkem někdo z rodiny, většinou se poručník ustanovuje z osob blízkých rodině dítěte.
Poručník je odpovědný příslušnému soudu a tímto podléhá jeho dozoru a pokud nesplňuje své povinnosti, může být odvolán. Poručník tedy nezletilého vychovává, zastupuje ho a spravuje mu majetek místo jeho rodičů. Nedostává žádnou finanční odměnu od státu jako pěstouni."