1.	Seznámení s ekonomií

1.1.	Smysl ekonomie

1.2.	Ekonomie pozitivní a normativní

1.3.	Vznik a vývoj ekonomie

1.4.	K názvu našeho předmětu

1.5.	Charakter ekonomických zákonů

1.6.	Metody používané v ekonomii

1.7.	Místo ekonomie v systému ekonomických věd

2.	Základní ekonomické otázky

2.1.	Potřeby a jejich uspokojování

2.2.	Výrobky a služby

2.3.	Výrobní faktory

2.4.	Problém volby a náklady obětované příležitosti

2.5.	Hranice produkčních možností (PPF – production possibilities frontier)

2.6.	Mezní míra transformace (MRT – marginal rate of transformation)

2.7.	Hranice produkčních možností ekonomiky

2.8.	Dělba práce a specializace

2.9.

Směna

2.10.

Peníze

3.	Poptávka, nabídka a tržní cena

3.1.	Trh a tržní mechanismus

3.2	Poptávka (D)

3.3	Nabídka (S)

3.4	Vzájemný vztah nabídky a poptávky na určení tržní ceny

3.5	Teorém pavučiny

Základy mikroekonomie
I. Trh výrobků a služeb

4.	Teorie poptávky

4.1	Přebytek spotřebitele a přebytek výrobce

4.2	Maximalizace užitku

4.3	Indiferenční analýza – preference, možnosti a rovnováha spotřebitele

4.4	Odvození individuální poptávkové křivky

4.5	Vliv změny důchodu spotřebitele

4.6	Od individuální poptávky k tržní ekonomice

4.7	Tržní poptávka a její elasticita

4.8	Cenová elasticita poptávky – definice

4.9	Extrémní případy cenové elasticity poptávky

4.10	Cenová elasticita, celkový příjem a mezní příjem

5.	Teorie nabídky

5.1

Firma

5.2	Produkce firmy a její produkční funkce

5.3	Produkt firmy

5.4	Izokvantová analýza vztahů mezi produkčními vstupy a výstupy firmy

5.5	Období v ekonomii. Jak je chápat?

5.6	Náklady firmy

5.7	Příjem firmy

5.8	Zisk firmy

5.9	Firma v rozdílných tržních strukturách

5.10	Firma v dokonalé konkurenci

5.11	Firma jako monopol

5.12	Mezi dokonalou konkurencí a monopolem – firma v nedokonalé konkurenci

5.13	Firma v oligopolní tržní struktuře

5.14	Firma v monopolistické konkurenci

5.15	Tržní nabídka a její elasticita

II. Trhy výrobních faktorů

6.

Trh práce

6.1	Dokonale konkurenční trh práce

6.2	Nedokonale konkurenční trh práce

7.	Trh kapitálu

7.1	Formy kapitálu

7.2	Investování

7.3	Poptávka po kapitálu

7.4	Nabídka kapitálu

7.5	Trh kapitálu – trh zapůjčitelných fondů

7.6	Investiční rozhodování

8.	Trh přírodních zdrojů

8.1	Trh neobnovitelných zdrojů

8.2	Trh obnovitelných zdrojů

8.3	Trh neobnovitelných zdrojů „půdy“

III. Některé souvislosti fungování tržního mechanismu

9.	Tržní mechanismus a rozdělování důchodu

9.1	Příčiny vzniku nerovností v rozdělování důchodu a bohatství

9.2	Způsoby měření nerovností

9.3	Úloha státu v přerozdělovacím mechanismu

9.4	Volba mezi rovností a efektivností

10.	Externality

10.1	Externality a problém efektivnosti

10.2	Cesty k dosažení efektivnosti úrovně – internalizace externalit

“ 1.5. CHARAKTER EKONOMICKÝCH ZÁKONŮ
Mezi ekonomickými procesy a jevy a reakcemi ek.subjektů jsou dané souvislosti. Jedná se o EKONOMICKÉ ZÁKONITOSTI, které v případě že jsou formulovány nabývají ekonomické zákony = nutný vztah mezi věcmi, jevy a procesy. Tyto zákony jsou zjevné jen při masovém opakování lidských jednání, říkáme jim zákony stochastické, tj. že mají charakter pravděpodobností.

Tyto stochastické zákony se liší od přírodních zákonů. Narozdíl od nich, ek.zákony popisují jednání lidí a prosazují se jeho prostřednictvím. Je mnohem snadnější předvídat chování molekul než lidí.

Zvláštní skupiny představují právní zákony. Tyto zákony mají podobu norem, formulovaných zákonodárnými orgány společnosti. Právní zákony lidé ustanovují sami. Např.: obchodní zákoník, daňové zákony, zákoník práce, ...


1.6. METODY POUŽÍVANÉ V EKONOMII
Každá věda má svůj předmět a metodu zkoumání. Pokud mluvíme o „metodě“, hovoříme o souhrnu prostředků a cest, užívaných určitým způsobem k dosažení určitého cíle (vědeckých poznatků).

Cílem ekonomie je odhalení zákonů, které řídí lidské chování v podmínkách vzácnosti. Nelze k výzkumu použít skalpel, mikroskop, ... ale za poznáním musí použít především myšlenkové operace.

Nástroje vědeckého myšlení:
Nejdůležitějším nástrojem vědeckého myšlení je v ek. abstrakce. Jde o snahu o upevnění a vyčlenění podstatných vlastností a vztahů objektů oproti nepodstatným vlastnostem a vztahů zkoumaného jevu. Výsledkem abstrakce je pak určitý pojem, kategorie, která ukazuje společné podstatné znaky jevů či předmětů určité skupiny. Abstrakce umožňuje izolovat podstatné jevy souvislosti od nepodstatných, umožňuje také předmět zkoumání přizpůsobit analýze, avšak nesmíme zapomínat na to, jak jsme jej získali. Při aplikaci do hospodářského života, musíme přihlédnout také ke konkrétním realitám, od nichž jsme je v zájmu nalezení podstaty v procesu zkoumání abstrahovali.

Analýza znamená myšlenkové rozčlenění složité ek.skutečnosti na její dílčí části, prvky, vlastnosti a procesy a tím tak vytváří podmínky k poznání jejich jednotlivých stránek. Úzce s ní souvisí syntéza.

Syntéza je myšlenkový postup, ve kterém na základě stanoveného kritéria vytváříme celistvou představu o zkoumané materii. Umožňuje poznat vzájemné souvislosti mezi jevy a strukturu celku. Pomocí syntézy si vytvoříme celistvou představu o zkoumané ek.skutečnosti. Umožňuje poznat vnitřní strukturu zkoumaných jevů či procesů a vzájemné vztahy mezi jejich dílčími součástmi.

Indukce je myšlenkový nástroj, který umožňuje vyvozovat z poznání jedinečných jevů obecnější poznatky.

Dedukce je myšlenkový proces, v němž z určitých předpokladů logicky odvozujeme závěr. Z určitých výroků, které jsou považovány za pravdivé, jsou vyvozovány další závěry.

Modelování umožňuje provádět myšlenkové experimenty. Ek. model = myšlenkový obraz, který znázorňuje chování lidí v určitém společenském a fyzickém prostředí. Snažíme se vyloučit z problému to, co je nepodstatné, abychom mohli soustředit naši pozornost na vše, co je podstatné. Modely jsou vyjadřovány slovy, grafy, rovnicemi.

Pozorování je významným zdrojem ek.poznání. Pozorujeme jak jevy, tak také jejich interpretaci.

Experiment je metoda poznávání při němž zkoumáme jevy reálného světa. Experimentování je v ek.obtížnější než v přírodních vědách, neboť ek.nelze zkoumat v laboratořích. V ek. se jedná o experimenty myšlenkové aplikované na určité modely reálných situací. Např. zkoumání reakce domácností a firem na určitá připravovaná opatření.

Ekonomové převážně přejímají metody zkoumání z jiných vědních disciplín, které si přizpůsobují k vlastním potřebám. Avšak tyto moderní techniky ek.analýzy se častěji začínají používat při zkoumání mimoekonomických, nebo primárně neekonomických rozhodnutí. Např. rozhodnutí o studiu, sňatku, nebo čtení poezie a sledování východu slunce, ...

1.7. MÍSTO EKONOMIE V SYSTÉMU EKONOMICKÝCH VĚD
Ekonomie
- zkoumá zákonitosti hospodářského života
- poskytuje obecné teoretické principy pro pochopení hospodářského dění a pro jeho ovlivňování
- lze v ní také hledat metodologické východisko pro řešení konkrétních ek.problémů
- představuje základní obecné východisko pro další ek.disciplíny

Teorie hospodářské politiky analyzuje cíle a nástroje hospodářské politiky, konkretizuje abstraktní závěry ek.teorie a dovádí je na hranici aplikovatelnosti. Zahrnuje zde i mimoek.stránky života společnosti. Využívá znalosti ek.zákonů k dosažení zamýšlených národohospodářských cílů.

Hospodářské dějiny zkoumají vývoj konkrétních hospodářských procesů v čase, popisují a interpretují je pomocí poznatků ek.teorie. Potvrzují nebo vyvracejí platnost těchto poznatků. Výsledky pro teoretickou ekonomii mají nesmírný význam, neboť ek.historie je důležitou „laboratoří“ svého druhu.
Hospodářský zeměpis zaznamenává a analyzuje vývoj hospodářských procesů z hlediska místa.

Environmentální ekonomie zkoumá, jakými metodami a nástroji je možné omezit poškozování přírody a životního prostředí.

Veřejná ekonomie se zabývá takovými aktivitami vlády, které jsou částečně nebo zcela financovány ze státního rozpočtu.

Prostorová (regionální) ekonomie se zabývá prostorovým rozdělením ek.činností a rozdíly v úrovních ek.výkonnosti.

Účetnictví zobrazuje ek.skutečnost firmy. Poskytuje info o hospodářských jevech pro potřeby ek.řízení.

Ekonomická statistika vyjadřuje hospodářské procesy v číslech.

Ekonometrie zkoumá ekonomické procesy pomoci aparátu matematiky a statistiky při využití poznatků ekonomie.

Další příklady aplikované ekonomie:
- zdravotnictví, finanční věda, ekonomická psychologie a sociologie

Dějiny ekonomického myšlení, kromě fce poznávací plní v ek. i funkci výchovnou, neboť ukazuje staletý průběh ek.teorie."

Obsahuje grafy. Text je velmi rozsáhlý, barevně členěný a velmi přehledný.
Výpisky jsou psány hesly. Klíčová slova jsou barevně vyznačena.