1.	Rodinné dispozice k hudbě

2.	Hodiny klavíru

3.	Vliv učitelky ZŠ

4.

Orchestr

"„Lidé považují za dobré to, co byli naučeni za dobré považovat během své výchovy v rodině a v dané kultuře společnosti“

Nedávno se mě někdo ptal: „ Proč ještě v 16ti letech chodíš do hudebky?“
A tak jsem začala přemýšlet nad tím, jak jsem k tomu vlastně přišla.
Na naší rodině se projevilo přísloví: „Co Čech, to muzikant.“ Maminka i dědeček hráli na hudební nástroje a hodně se doma zpívalo. A tak se pravděpodobně zrodil nápad, že bych se mohla v hudebce taky něčemu naučit.
Zpětně si uvědomuji, že mi k tomuto rozhodnutí „pomohla“ mateřská školka, kde nás nutili po obědě spát a já už z let, kdy jsem potřebovala odpolední odpočinek, vyrostla a toto bylo pro mě mučení. Tak mě vysvobodila hudebka. Dokonce mi to pomohlo ve věci sama se o sebe postarat a připadala jsem si jako dospělá, když jsem do hodin klavíru chodila z mateřské školy bez doprovodu.
Pozitivní vliv na mě měla paní učitelka, se kterou jsem vycházela (a stále vycházím) velmi dobře. I toto uvědomění přišlo až časem, když jsem o ni bojovala při reorganizace ZUŠ. Hodně mi pomohla taky maminka, která mě, když jsem za ní začala dojíždět, pravidelně vozí.
Bylo období, kdy jsem chtěla s hraním praštit, ale nedovolil mi to nově založený orchestr, do nějž začala chodit má kamarádka a povídali jsme si o tom, a tak jsem začala hrát na 3. nástroj a docházet do orchestru. Tady nás všechny drží elán našich učitelů, zábava na zkouškách, vybraný repertoár a ježdění po severní Moravě, kde hrajeme lidem, kterým snad děláme radost a jejich potlesk zas těší nás."