1.	Postoj společnosti k bezdomovectví

2.	Bezdomovcem bez vnější příčiny, nebo s ní?

3.	Vnější okolnosti

4.	Vztah povahy člověka a bezdomovectví

5.	Alkoholismus

6.	Jak a kde kontaktovat pomáhající instituce?

“ Bezdomovectví je v dnešní době stále aktuálním tématem, třebaže by se mohlo zdát, že v současné společnosti je tento problém celkem dobře řešen. Vždyť v naší společnosti existuje spousta organizací, které se tímto jevem zabývá a pomáhá lidem bez střechy nad hlavou.

Faktem ovšem zůstává, že většina z nás si bezdomovců nevšímá. Vidíme je dennodenně na vcelku frekventovaných ulicích, na každém nádraží, ale ve skutečnosti je vůbec nevnímáme, ignorujeme je. Vždyť kdo by se chtěl zabývat těmito troskami lidské společnosti, kdo z nás se chce dívat na neštěstí druhých lidí, kdo z nás by si chtěl přiznat, že to co potkalo tyto lidi, může potkat také nás? Mnohem jednodušší je myslet si, že bezdomovci si za svou situaci mohou sami a proto se něco takého nám stát nikdy nemůže.

Často si neuvědomujeme, co se vlastně bezdomovcům stalo, že skončili na ulici. Vnímáme je spíše jako něco co je potřeba ignorovat, duchy, kteří jsou součástí města spíše než lidské bytosti, kterým je třeba pomoci. Současná společnost nám vnucuje představu, že se máme starat jen sami o sebe a ostatní nevnímat. A proto, se ptám, jak je možné, že se v dnešní době v rozvinutém státě s vcelku dobrou sociální sítí může člověk ocitnout na ulici bez střechy nad hlavou, bez lékařské pomoci a především bez identity. Jak je možné, že se z člověka stane jen takový „duch obývající naše město“?

Ano je faktem, že v první skupině bezdomovců jsou lidé, kteří takto chtějí žít. Bez pomoci jiných, podpory státu. Chtějí žít volně, bez jakékoliv kontroly a podle svého přesvědčení. Ovšem takovýchto lidí je velmi málo. Většina bezdomovců se na ulici ocitla vlivem vnějších okolností."

Práce by si zasloužila hlubší rozebrání myšlenek.