1.	Teoretická interpretace sportovního tréninku

2.	Systémové pojetí sportovního tréninku

3.	Struktura sportovního výkonu

4.	Plánování tréninku

5.	Řízení sportovního tréninku

6.	Individualizace v tréninkovém procesu

6.1	Tělesná zdatnost ve sportu a kondiční trénink

6.2	Osvojování a zdokonalování technických dovedností

6.3	Osvojování a zdokonalování taktických dovedností

7.

Závěr

“ 2. Systémové pojetí sportovního tréninku

Systém sportovního tréninku lze vymezit jako účelné, na základě určitých principů zdůvodněné uspořádání obsahu, prostředků a metod tréninku, jehož cílem je zajistit růst výkonnosti ( Dovalil, 2002 ).

Systém tréninku zahrnuje: 1) charakteristiky struktury sportovního tréninku
2) charakteristiky jednotlivých složek tréninku
3) prostředky a metody tréninky
4) charakteristiky zatížení
5) zásady stavby tréninku

Z pohledu praktické realizace sportovního tréninku jde o pedagogický proces:

cíl→struktura sportovního výkonu→úkoly tréninku→obsah→prostředky→metody→trénovanost→sportovní forma→výkon.

Cíl tréninku – dosažení, co nejvyšší sportovní výkonnosti.

Úkoly tréninku – osvojování sportovní dovedností, rozvíjení kondice sportovců a formování osobnosti.

Obsah tréninku – vymezuje, co musí být vykonáno, aby byly naplněny úkoly tréninku a dosaženo jeho cíle.

Tréninkové prostředky – slouží k plnění tréninkových úkolů.

● Tréninková cvičení ( základní a nejdůležitější prostředky ).
● Zařízení (haly,…).
● Náčiní ( míče, kola..).
● Pomocná zařízení ( trenažéry…).
● Měřící zařízení ( sporttestry, časomíry…).
● Audiovizuální prostředky ( video….).
● Zotavné a podpůrné prostředky ( sauna, masáže…).
● Psychologické prostředky ( ideomotorický trénink…).

Metody – zobecněné, promyšlené a ověřené způsoby činností, které slouží k řešení určitých problémů a přispívají k dosažení stanoveného cíle.

Trénovanost – kondiční, technická, taktická a psychická připravenost.

Sportovní forma – optimální specializovaná připravenost vyjádřená dosahováním maximálních sportovních výkonů.

Sportovní výkon – systém, představuje funkční celek, ve kterém jsou jeho hlavní činitelé – trenér, sportovec, podmínky a projekt ( vymezuje trénink z hlediska cílů, obsahu, zásad, metod a forem, jeho součástí jsou i tréninkové plány ) ve vzájemné interakci. ( NOVOSAD, NEULS 2001 )

V konečném důsledku je výsledkem sportovního tréninku:

● Rozvoj pohybových schopností
● Osvojování a zdokonalování pohybových dovedností speciální sportovní techniky
● Rozvoj sportovního taktického jednání – vedení sportovního boje
● Osvojování si sportovních vědomostí
● Formování osobnostních vlastností a schopností soutěžit
● Rozvoj sociálního chování – interpersonálních vztahů
● Sportovní výkon"