1

Úvod

2	Základní hodnoty a premisy

2.1	Demokracie v ČR

3	Státní mechanismus ČR podle Ústavy

3.1	Prezident republiky

3.1.1

Pravomoci a povinnosti prezidenta

3.2	Parlament ČR

3.2.1

Poslanecká sněmovna

3.2.2

Senát

3.3

Vláda ČR

“ 2 Základní hodnoty a premisy
V demokratickém státním zřízení je cílem státní moci sloužit občanům. V některých jiných formách státních zřízení (většinou totalistických zemích) je tomu naopak: lid slouží státní moci.

2.1 Demokracie v ČR
Česká republika je demokratickým státem, který je z politologického hlediska řazen mezi parlamentní demokracie neboli parlamentaristické země. Slovníky tyto demokratické principy popisují následujícím způsobem: „Pod pojmem parlamentarismus se skrývá fakt existence parlamentu jako orgánu reprezentujícího lid, resp. národ, obdařeného primárně zákonodárnou působností, což je v podstatě pojetí Kelsenovo, umožňující nám prohlásit za příklady parlamentarismu snad všechny státy euroamerické civilizace, nýbrž také existenci parlamentní formy vlády, tj. vlády odpovědné parlamentu.“ 1)

3 Státní mechanismus ČR podle Ústavy
Nejzásadnější dokument České republiky – Ústava stanovuje tři typy státní moci a čtyři složky, které realizují státní mechanismus. Na vrcholu systému stojí prezident republiky, který je hlavou státu a má výkonnou moc. Nejvyšším zastupitelským orgánem je pak Parlament, kterému je Ústavou svěřena zákonodárná moc. Pozici nejvyššího výkonného orgánu podle Ústavy České republiky zastává vláda. Vedle již uvedených mocí zákonodárných a výkonných je v Ústavě zakotvena i moc soudní. Její výkon je svěřen soustavě soudů. 3)

3.1 Prezident republiky
Pravomoci a povinnosti prezidenta České republiky opět jasně definuje Ústava ČR, konkrétně v třetí hlavě, článcích 54 - 66.
Následující kapitoly jsou volně zpracovány dle úplného znění Ústavy České republiky a doplněny o jiné zdroje.

3.1.1 Pravomoci a povinnosti prezidenta
Práva a povinnosti prezidenta republiky jsou uvedeny v článcích 62 – 64 Ústavy ČR. Vzhledem k omezenosti prostoru v této seminární práci však nebudu vyjmenovávat jednotlivá ustanovení, ale omezím se pouze na tvrzení, že tato ustanovení vkládají do rukou prezidenta práva umožňující mu být skutečnou hlavou státu. Ocituji pouze jedno ustanovení, které je v této části Ústavy ČR obsaženo nejkratší dobu: „Prezident republiky vyhlašuje referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii a jeho výsledek.“ 6)
Samozřejmě je roli prezidenta možné chápat i z vrcholně politického či společenského hlediska. Do tohoto pojetí je možné zařadit fakt, že prezident republiky je oprávněn přijímat vedoucí zastupitelských misí nebo propůjčovat a udělovat státní vyznamenání a podobně. 7)
V článku 65 jsou pak obsažena ustanovení, která zaručují prezidentovi nemožnost jeho zadržení a trestního stíhání (s výjimkou stíhání pro velezradu před Ústavním soudem). Poslední odstavec tohoto článku navždy vylučuje i trestní stíhání prezidenta republiky pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce."