1.

O knize

2.

Autor

3.	Početí, porod

4.	Úmrtí matky či dítěte

5.	Volba jména

6.	Výchova dětí

7.	Volnočasové aktivity

8.	Svatba, manželství

9.	Rodičovství

10.

Rozvod

11.

Bydlení

12.	Zemědělství, chov, suroviny

13.	Specializace profesí

14.

Pyramidy

“ O početí a rozmnožování se staří Egypťané dozvěděli s rozvojem chovu dobytka. Od nich získali dostatek informací, jak děti počít i porodit. Postupem času znali i různé části pohlavních orgánů i jejich funkce, ale dozvěděli se o nich se zvířecích nikoliv lidských pitev. Přechovávali v sobě i různé mýty, např. žena otěhotní při polknutí mužského semene; neplodnost ženy poznávali tak, že ji do úst či pochvy vložili rostlinné drogy smíchané s mlékem ženy, která porodila chlapce nebo moučku z datlí smíchanou s pivem, z čehož plynulo, že pokud je žena plodná, měla zvracet.

Ani staroegyptské ženy nerodily bezbolestně a bez asistence několika žen u porodu. Lékař byl u porodu tehdy, když byl komplikovaný. Díky velmi nízké hygieně a různým poševním nálevům nebyla nouze o infekce a tudíž i o úmrtí rodičky či šestinedělky a dítěte. Přežilo – li dítě první rok života, byla mnohem reálnější naděje na jeho další žití. Ve starém Egyptě platilo rovněž pravidlo přirozeného výběru, tudíž slabé a postižené děti rodiče odkládali na okraj pouště nebo je hodili do vody, kde se o ně postarala divoká zvěř.

Pakliže dítě zemřelo při porodu s matkou, bylo pohřbeno s ní v jejím hrobě. Jestliže si k dítěti ještě nevytvořili žádný vztah, zakopali jej nedaleko svého obydlí nebo dokonce pod jejich podlahou. U dětí, které zemřely v pozdějším věku a měly svůj hrob, se snažili zachovat jeho tělo po co nejdelší dobu v dokonalém a neporušeném stavu. Do hrobů jim vkládali různé korálky, perličky, …. ale především hračky.

Velmi důležitá byla i volba jména. Nejčastěji ho vybírala pouze matka a to již v době těhotenství. Výživa dítěte byla a je velmi důležitá, proto egyptské ženy kojily své děti do tří let, tím bylo zajištěno i odpočinutí si ženy od porodů. Proto se ženy modlily, aby měly pro svého potomka dostatek mléka. Samozřejmě k tomu měly i svou magii. Pakliže ženy nemohla či nechtěla své dítě kojit, byly už i kojné. Děti chudých rodičů si kojná na krmení brala domů, zatímco za dětmi rodičů bohatých musela chodit nebo bydlela u otce dítěte. Mezi rodiči a kojnou už v téhle době existovala závazná smlouva.

Pro mladé a nezkušené matky již existovaly knihy, jak pečovat o své dítě. Nám se dochovala říkadla a to většinou na ochranu dětí před nemocemi, např. nejčastěji trávícího traktu. Příklad říkadla:
Vyjdi ven ty, jenž přicházíš z temnoty, plazíš se a máš nos i obličej vzadu na hlavě, ty, jemuž uniká, proč jsi tady.
Přišel jsi políbit toto dítě? Nedopustím, abys ho políbil!

Rodiče učili své děti doma a převážně etickým a morálním zásadám. Učili, jak chlapce, tak i dívky s tím, že chlapci postupovali dál k profesi. Většinou si otec sám vychovával svého syna, z toho plynula i dědičnost povolání. Král nechal své děti – dívky i chlapce – učit nějakým vysoce postaveným úředníkem. Existovaly už i knihy, které těmto morálním zásadám učily, například Kniha moudrých rad. Konkrétně povolání písaře bylo v Egyptě velmi vysoce ceněné. Žáci písařských škol museli znát hieratické i hieroglyfické písmo, a pak je mohli opisováním různých textů procvičovat. Dívkám matky předávaly praktické dovednosti týkající se například péče o domácnost a děti, péči o zahradu,… Tímto vzdělání dívek skončilo."

Obsahuje hrubé pravopisné chyby.