1.	Hospodářská činnost

2.	Přírodní zdroje

3.	Vztah jedince ke společnosti

3.1	Universalismus, individualismus

3.2	Zásady hospodárnosti

4.	Dělba práce

4.1

Přirozená

4.2	Společenská

4.3	Dělba práce v pracovních operacích

4.4	Mezinárodní dělba práce

5.	Teorie absolutních a komparativních výhod

5.1	Smithova teorie absolutních výhod

5.2	Ricardova teorie je postavena na základní myšlence komparativní výhody

“3 Dělba práce

Největší vzestup produktivní síly práce a větší díl dovednosti a zručnosti, s nimiž je všude práce řízena a vykonávána, jsou zřejmě důsledky dělby práce. Dělba práce, z níž vyplývá tolik výhod, nebyla vytvořena lidskou moudrostí, která ono všeobecné bohatství, jež vyrůstá z dělby práce, předvídá a zamýšlí. Je to nezbytný, ač velmi pomalu a postupně se rozvíjející následek jistého sklonu lidské povahy, kterému vůbec nejde o užitek tak rozsáhlý. Je to sklon k obchodování, vyměňování a směňování jedné věci za jinou.
Dělba práce z historické hlediska
vývoj je typický pro jednotlivá stádia:
1. přirozenou dělbou práce
• rozdělení pracovních činností mezi ženy a muže, vznik lidské společnost

2. společenská dělba práce
• jednotliví příslušníci společnosti se zabývají určitou činností v nejširším slova smyslu
(např. činnost zemědělců, pastevci, řemesla)
• jednotliví příslušníci společnosti se specializují na jednu činnost, kterou se oddělují od ostatních (zemědělci, pastevci, řemesla, poskytovatelé služeb) – jde o oddělen í čtyř základních činností
3. dělba práce v pracovních operacích
• vyvinula se s manufakturní výrobou
• každý pracovník měl určitou činnost, nikdo nevyráběl finální výrobek
• novověk ( 17. století)
4. mezinárodní dělba práce
• dělba práce, která přerostla přes hranice jednotlivých států
• nevystupují zde firmy, ale jednotlivé státy (vystupují zde jednotlivé státy, nikoli jednotlivé firmy a to má za následek vysoký rozvoj dopravních možností pro uskutečnění obchodu)
• veliký stupeň rozvoje dopravy
• 19. a 20. století – současnost
Jakmile se dělba práce zavedla všeobecně, dovedl člověk svou vlastní prací uspokojovat jen docela málo svých potřeb. Velkou většinu všeho si opatřoval tak, že ono nadbytečné množství produktů své práce, které sám nespotřeboval, směňoval za takové produkty práce jiných lidí, které se mu hodily. A tak každý člověk žil ze směňování, neboli z každého člověka se stal do jisté míry obchodník a celá společnost se postupně stala společností skutečně obchodnickou.
Směna se uskutečňuje pouze tehdy, pokud od ní oba partneři očekávají určitý prospěch. Podnětem ke směně je snaha získat určitý výrobek při relativně nižších nákladech. Směna se začala odehrávat na předem určeném místě, na trhu a výrobky zde vystupují jako zboží. Vznik trhu úzce souvisí se vznikem a rozvojem výroby zboží.
K tomu, aby se mohla směna uskutečnit, je třeba dvou podmínek:
• Směňované produkty musí představovat užitné hodnoty pro ty, kteří je nemají, a nesmí mít užitnou hodnotu pro své majitele.
• Osoby, mezi nimiž ke směně dochází, se musí vzájemně uznávat za soukromé vlastníky směňovaného zboží."

Obsahuje tabulky.