1.	Připravenost Čechů poskytnout první pomoc

2.	Neznalost postupu pro poskytnutí první pomoci

3.	Začlenění tématu první pomoci do života společnosti

4.	Mýty o ublížení při poskytování první pomoci

"Velmi lehce se člověk může stát účastníkem dopravní nehody, zažít nějaký záchvat, zranit se při práci, onemocnět nebo se dokonce stát obětí trestného činu. Právě pro tyto případy by měl snad každý ovládat základy poskytnutí první pomoci. Právě laická první pomoc je totiž obvykle tou první, která je ale v mnoha případech tou hlavní, která může mít vliv na přežití jedince při některé z uvedených událostí.
Je ale český národ připraven takovou první pomoc poskytovat? Na první pohled by se mohlo zdát, že je, ale skutečnost bývá dost často trochu jiná. Novinové články a televizní reportáže denně uvádějí případy, kdy veřejnost onu první pomoc neposkytla a zbytečně vyhasl lidský život. Souhlasit beze sporu lze s tvrzením zdravotníků, podle nějž se lidé v takové situaci spíše spoléhají na brzký příjezd sanitky a obávají se provést vlastní zásah.
Možná by však stálo za to podívat se na uvedenou skutečnost zblízka. Proč se lidé bojí poskytnout první pomoc? Jsou to morální aspekty, které jim v tom brání? Jde třeba o strach o vlastní zdraví? Nebo prostě jen neumějí první pomoc poskytnout? Podle mého názoru jsou všechny tyto příčiny částečně pravdivé, i když největší váhu přikládám neznalosti postupu první pomoci. To ostatně potvrzují i zdravotníci ve všech rozhovorech poskytovaných médiím. Vzpomínám si na konkrétní případ mé známé, která coby dispečerka záchranné služby přijala volání o pomoc muže, jehož družka spadla na zem a nedýchala. Když jej dispečerka začala navádět k tomu, aby začal resuscitovat, tak muž se na ni hrubým způsoben utrhl a odmítl jakkoliv zasáhnout. Když se nad tímto případem člověk zamyslí, nejde v žádném případě jen o to, že v rozhodně neulehčil práci zdravotníkům, kteří již byli na cestě, ale hlavně o to, že mu nadosah umírala životní partnerka a on ji nechtěl ani pomoci – údajně proto, že to nikdy nedělal a dělat prostě nebude, že od toho platí daně.
Když se celý případ následně řešil, zjistilo se, že muž nemá sebemenší povědomí o první pomoci. A to je právě ona chyba. Výuce první pomoci se naše školství příliš nevěnuje. Na základní škole se celá tato problematika vejde do několika málo vyučovacích hodin biologie a střední školy se jí už nevěnují zpravidla vůbec – výjimkou jsou samozřejmě střední školy se zdravotnickým zaměřením. Pokud jedinec nemá o tuto oblast sám zájem a nezajistí si nějaké samostudium, není vlastně na poskytnutí první pomoci vůbec připraven, a pak se může v krizové situaci zachovat opravdu nevhodně.
Pochopitelně k tomu, aby poskytnutí laické první pomoci patřilo k běžným povinnostem člověka přispívá i sociální klima v celé společnosti. Jestliže se společně budeme k tomuto tématu stavět jako k něčemu, co se nás vlastně netýká a co není „náš problém“, pak budeme všichni možná jednou ležet na ulici a čekat na cizí pomoc, která bohužel nepřijde."