1.	Historie vzniku regionnální politiky

2.	Regionální rozvoj ČR

3.	Obecné rysy regionální politiky

4.	Cíle regionální politiky

5.	Regionální politika v oblasti zemědělství

6.	Regionální a strukturální politika

7.	Strukturální fondy a fondy soudržnosti (ERDF,ESF,EAGGF,EAFRD..)

8.	Podmínky čerpání ze Strukturálních fondů

9.	Monitorování a hodnocení projektů a programů

10.	Regionální rozvoj a rozvoj agrárního sektoru

11.	Rozvojový potenciál v regionech

12.	Indikátory rozvojového potenciálu

13.	Přístupy k hodnocení rozvojového potenciálu

14.	Evropský sociální fond 2007-2013

"Monitorování a hodnocení projektů a programů
Monitoring byl znám již před vstupem do EU.
Byl zaveden usnesením vlády č. 40 z 11.1.1999. Tehdy byl monitoring uplatňován na předvstupní podpory.
Rozvoj monitorovacího systému zejména finanční monitoring a to u Strukturálních fondů a Kohezního fondu nastal v květnu 2004 vstupem do EU. Monitorovací proces spojený s využíváním Strukturálních fondů respektuje decentralizovaný přístup k podporám EU. To znamená, že to jde rovnou k subjektu. Decentralizace je na úrovni národní, regionální i lokální..
Monitorovací systém plní tyto funkce :
 Vytváří konzistentní (ucelený) hierarchický systém poskytující detailní i agregované informace pro všechny úrovně rozhodování a ve všech fázích programu a projektů. (Musí to být systém ukazatelů, které se dotknou jak obcí, tak vlád. Musí zasáhnout programy a projekty ve všech fázích. Je to soubor ekonomických, sociálních, …ukazatelů – zaměstnanost, produktivita, nákladovost, vliv na životní postředí.. Musí to být univerzální.)
 Technická věrohodnost dat na všech úrovních v souladu s principem decentralizace.
 Kontinuální sběr výchozích dat a jejich aktualizace podle vývoje konkrétního programu nebo projektu (měs, čtvrt, pol, ročně)
 Vytvoření takového monit. systému, který by byl součástí celkové strukturální politiky

Tyto funkce jsou zabezpečovány zejména :
 Hodnocení věcných a ekonomických dopadů účinnosti jak přijatých opatření, tak vynaložených finančních prostředků. (nákladovost, rentabilita, ziskovost, návratnost investic, obratovost..)
 Indikátory z hlediska jejich vypovídací schopnosti a také jestli vypovídají o průběhu řešení. (zda se realizace nezpožďuje)
 Zajišťování kompatibility s platnou legislativou ČR
 Umožnit hodnocení a zajišťování realizace pro národní, ale i pro orgány EU
 Funkce signalizování negativních jevů při tom řešení i implementaci a to jak věcného charakteru, tak i finančního.
 Funkce zpětné vazby – jak funkce, tak ukazatel

Aby indikátor plnil svůj účel, musí být relevantní tomu sledovanému procesu. Musí být objektivní, jednoznačný a věcně průhledný, kvantifikovatelný a dostupný (tím se myslí, že mám dostatek dat pro hodnocení.
V EU se označují požadavky na kvalitu ukazatelů zkratkou SMART (Konkrétní, měřitelné, přesné, relevantní, aktuální). Pro monitorování programů a projektů jsou navrženy soubory indikátorů (soustava indikátorů), které se konkretizují podle závazného projektu.

Mezi hlavní úkoly indikátorů patří :
a) Stanovené cílů a jejich možná kvantifikace
b) Průběžné a konečné monitorování realizace

Indikátory musí vázat na výstupy, výsledky a dopady. A podle toho je rozdělujeme na :
A. Indikátory výstupů, které vyjadřují operační cíle (počet vytvořených pracovních míst, kilometry vystavěných silnic, počet vystavěných bytových jednotek)
B. Indikátory výsledků, které vyjadřují specifické cíle (zvýšení počtu umístěných osob, rozšíření pastevních ploch, snížení nákladů na dopravu, …)
C. Indikátory účinků, dopadů, které vyjadřují globální cíle. (je to konečný efekt dokumentu, př. urychlení oběhu zboží, snižování nezaměstnanosti)"

Obsahuje schémata.