1.	Komunikace

1.1	Vysvětlení pojmu

1.2	Laswellův model komunikace

2.	Druhy a formy komunikace

2.1	Neverbální komunikace

2.2	Verbální komunikace

3.	Problémy v komunikaci

3.1	Komunikační šumy

3.2	Vnější a vnitřní rušivé faktory

3.3	Překážky v naslouchání

3.4

Konflikty

4.	Zásady efektivní komunikace

4.1	Základní dovednost komunikovat

4.2	Umění argumentace

4.3	Umění aktivně naslouchat

4.4	Zpětná vazba

4.5	Pozitivní orientace

4.6	Asertivita

5.	Vnitřní komunikace

6.	Vnější komunikace (Public Relations v neziskové organizaci)

7.	Použitá literatura

"VNITŘNÍ KOMUNIKACE
Vnitřní komunikace je promyšlené propojení firmy pomocí různých formálních i neformálních prostředků. Souvisí s chováním zaměstnanců v organizace, organizační kulturou, strategií organizace, podnikovými procesy a stylem vedení a řízení organizace. Je současně nástrojem pro jejich ovlivňování a změnu. Základní podmínkou úspěšného fungování vnitřní komunikace je fungující zpětná vazba a zodpovědnost manažerů a koordinátorů za komunikaci v organizaci.
Vnitřní komunikace má pět hlavních cílů:
1. Informační propojení nestátních neziskových organizace a jednotlivých pracovníků, základní oběh informací potřebných pro výkon práce každého pracovníka. Včasné informování o zásadních situacích ovlivňujících neziskovou organizaci.
2. Utváření postojů a ovlivňování pracovního chování spolupracovníků za účelem růstu motivace, angažovanosti, iniciativy a přicházení s inovacemi.
3. Vzájemné poznání, podpora a spolupráce a z toho plynoucí otevřená atmosféra a následná harmonizace potřeb jednotlivců, pracovních skupin a organizace.
4. Formování kultury organizace, popřípadě její změna.
5. Funkční a flexibilní systém zpětných vazeb signalizující zda a jak jdeme tam, kam chceme jít.
Vnitřní komunikace v organizaci má samozřejmě řadu bariér, které ji ztěžují, někdy až znemožňují. Mezi nejčastější bariéry patří například neodpovídající a nefunkční organizační struktura. Řada neziskových organizací sice má organizační strukturu definovanou, ale funguje dále stejně buď na základě neformální komunikace a osobních vztahů nebo na základě rozhodování jediné osoby – zakladatele organizace, který nechce delegovat své pravomoci jiným pracovníkům.
Také koordinátoři bez manažerského vzdělání často chápou fungování organizace příliš zjednodušeně. Zadají pokyn a očekávají, že bude splněn tak, jak chtěli, což není realistické. Pak až pozdě zjistí, že něco nebylo uděláno, chybí jim zpětná vazba a znalost důvodů proč je komunikace neefektivní. Můžeme říci, že nepřijali dostatečnou odpovědnost za komunikaci v organizace nebo si ani důležitost vnitřní komunikace neuvědomují. Častou brzdou jsou potom nedostatečné komunikační a manažerské dovednosti, jako je delegování, realizace hodnotících rozhovorů, zadávání úkolů, konstruktivní zpětná vazba, atd.
Jiným důvodem mohou být nedostatečné, nepřesné či zastaralé informace, které mají pracovníci k dispozici kvůli nefunkčnímu informačnímu systému. V takovém případě zpravidla neexistuje ani promyšlený systém sdělování zpětných vazeb.
Samozřejmě i na straně zaměstnanců existují bariéry úspěšné komunikace. Mezi hlavní patří nedostatečná odpovědnost zaměstnanců, vlastní pohodlnost, přístup nestarej se o druhé či dokonce urvi, co můžeš. V neziskových organizacích, kde jsou vztahy značně neformální, je poměrně častá též záměna práce a zábavy, nevyužívání pracovní doby k plnění pracovních úkolů, nebo neschopnost odlišit podstatné a nepotřebné."