1.

Úvod

2.	Podmínky vzniku reaganomiky

3.	Reaganomika a její program

3.1	Ideové zdroje reaganomiky

3.1.1

Ekonomie strany nabídky

3.1.2

Monetarismus

3.1.3

Tradiční americké konzervativní hodnoty

4.	Hlavní směry hospodářské politiky

4.1	Změny ve federálních výdajích

4.2	Daňový systém

4.3	Regulační uvolnění

4.4	Peněžní politika

5.	Výsledky aplikace reaganomiky

6.	Hospodářská politika Billa Clintona

7.	Závěrečné zhodnocení

7.1	Pozitiva reaganomiky

7.2	Negativa reaganomiky

7.3	Clintonova hospodářská politika

8.	Použité prameny:

“4. Hlavní směry hospodářské politiky

Reaganova hospodářská politika se opírala o čtyři hlavními směry, které tvoří názvy jednotlivých podkapitol.

4.1 Změny ve federálních výdajích

Mělo dojít ke zpomalení růstu federálních výdajů z 16 % na 7 % ročně. Protože míra inflace v roce 1980 přesahovala 13 %, měl být výsledkem reálný pokles podílu těchto výdajů na HNP. Cílem mělo být potlačení inflace, pokud byla živena rozpočtovou politikou, zmenšení vlivu státu na chod ekonomiky a rozšíření sféry tržní regulace. Původní představa byly taková, že podíl federálního rozpočtu se bude během první poloviny 80. let pohybovat pod 20 % HNP, přičemž se zcela odstraní rozpočtové deficity. Skutečný vývoj rozpočtové politiky se však značně odchýlil od tohoto očekávání. Ve skutečnosti pokračoval stálý růst výdajů, a to z několika příčin: vzrostly výdaje na obranu (koncepce tzv. hvězdných válek), podíl sociálních výdajů se nejen nepodařilo snížit, ale ještě vzrostl, zvýšil se podíl úrokových plateb z vnitřního dluhu. Takže zatímco v 60. a 70. letech se podíl federálního rozpočtu pohyboval v průměru na úrovni 20,2 %, v Reaganově období (1981-88) se zvýšil v průměru na 24,2 % HNP. Prosadit zvýšení výdajů je vždy mnohem snadnější než jejich snížení. Deficit rozpočtu se ještě prohloubil, protože došlo jak ke zvýšení výdajů z federálního rozpočtu, tak k poklesu jeho příjmů, a to kvůli změnám v daňové soustavě.
4.2 Daňový systém
Daňový systém v USA vyžadoval změny již delší dobu. Existovalo v něm mnoho výjimek, které negativně ovlivňovaly alokační efektivnost a zužovaly daňovou základnu. Původní daňové zákony nepočítaly s inflací. V 50. a 60. letech se účinek inflace kompenzoval změnami sazeb. Urychlení inflace v 70. letech však vedlo k nevídanému nárůstu daňového břemene, jak u korporací, tak u jednotlivců. Zvyšování nominálních příjmů fyzických osob v důsledku inflace způsobovalo, že se tyto osoby dostávaly do vyšších daňových pásem, takže jejich reálný disponibilní důchod klesal. Daňová reforma Reaganovy vlády sledovala tedy několik cílů:
- měly být odstraněny deformace v alokaci vyvolávané spoustou výjimek, daně měly přestat sloužit krátkodobým cílům hospodářské politiky a hlavně mělo být sníženo daňové břemeno, od čehož se očekávalo pozitivní ovlivnění motivace ekonomických subjektů. Změny v daňové soustavě byly provedeny ve dvou krocích:
o v roce 1981 byly zákonem o ekonomickém oživení a zdanění výrazně sníženy daně placené firmami i jednotlivci. V souladu se zásadami ekonomie strany nabídky se osobní daňové sazby pro všechny obyvatele snížily o 25 %. Zároveň se snížilo rozpětí daňových sazeb, a to z původních 14 – 70 % na 10 – 50 %. Podle původního očekávání se předpokládalo, že vyvolané oživení ekonomického růstu znovu zvýší daňové příjmy státu. Ve skutečnosti však pokles daňových sazeb vedl k přibližně proporcionálnímu poklesu daňových příjmů.
o Druhý krok byl proveden v roce 1986 podle zákona o daňové reformě. Tento zákon obsahoval řadu nových prvků:
 mezní daňové sazby se dále snížily z 50 % na nejvyšší sazbu 28 % u jednotlivců a ze 46 na 34 % u zisků korporací. Na rozdíl od roku 1981 byl tentokrát celkový dopad reformy příjmově neutrální (celkové daňové příjmy se nezvýšily ani nesnížily).
 byla odbourána četná daňová zvýhodnění
Předpoklad, že snížení daní nebude mít žádné vedlejší účinky a že po něm bude následovat růst příjmů, se ukázal jako mylný. Federální příjmy ve skutečnosti poklesly, a tak federální rozpočet vykázal v roce 1983 deficit ve výši 200 miliard dolarů, ačkoliv v roce 1980 byl zhruba vyrovnaný. Deficit federálního rozpočtu a růst vnitřního zadlužení byl nevyhnutelným důsledkem protichůdného vývoje, poklesu příjmů rozpočtu na jedné straně a růstu výdajů na straně druhé."

Seminární práce je do předmětu Aplikovaná hospodářská politika.