1.	Události před vydáním výnosu o zřízení protektorátu

2.	Výnos o zřízení protektorátu

3.	Otázka státoprávního uspořádání českomoravského prostoru

4.	Nacistická okupační politika

4.1	Období vojenské správy (březen – duben 1939)

4.2	Období mezi nástupem Neuratha a vyhlášením totální války (duben 1939 – únor 1943)

4.3	Závěrečné období protektorátu (únor 1943 – květen 1945)

5.	Aplikace práva v protektorátu

5.1	Oblast správy

5.2	Oblast justice

“
Navečer 15. března přijel Hitler s doprovodem za maximálního možného utajení na Pražský hrad a následujícího dne vydal bez ohledu na berlínské jednání Výnos vůdce a říšského kancléře o Protektorátu Čechy a Morava. Tento normativní akt se skládal z Hitlerem nadiktované preambule a 13 článků.
• preambule měla prezentovat akt agrese jako dílo dějinné nutnosti: „Po tisíc let náležely česko-moravské země k životnímu prostoru německého národa. Násilí a nerozum je vytrhly svévolně z jejich starého historického okolí a posléze jejich zapojením do umělého útvaru Česko-Slovenska vytvořily ohnisko stálého neklidu“. Podle preambule hrozilo, že z tohoto prostoru vyjde ohrožení evropského míru a Německá říše měla svým zásahem posloužit svébytnosti národů zde žijících i sociálnímu blahu všech ostatních. Skutečnost, že právě Německá říše je povolaná zajistit středoevropský řád, zdůvodňoval Hitler její velikostí a vlastnostmi německého národa.
• článek 1: protektorát Čechy a Morava je součástí Velkoněmecké říše
• článek 2: řešil otázku právního postavení obyvatel v protektorátu (říšskou nebo protektorátní příslušnost)
• článek 3: nově vzniklý útvar měl být autonomní a samosprávný. Autonomní správě bylo uloženo postupovat ve shodě s politickými, vojenskými a hospodářskými potřebami říše
• článek 4: zmiňoval se o hlavě autonomní správy, která však potřebovala pro výkon svého úřadu důvěru vůdce
• článek 5: hovoří o vládě protektorátu a dále se v něm uvádí, že nad autonomní správou měl bdít Hitlerem jmenovaný říšský protektor (k jeho pravomocím viz dále)
• článek 6: zahraniční záležitosti protektorátu měla zastávat říše, z bývalého diplomatického sboru zachován jen zástupce u říšské vlády, tzv. vyslanec
• článek 7: vojenskou ochranu měla protektorátu poskytovat říše, která mohla na jeho území udržovat posádky a vojenská zařízení. Protektorát mohl zřizovat vlastní ozbrojené sbory jen pro zajištění vnitřní bezpečnosti a pořádku s tím, že organizaci, počet a výzbroj určovala říšská vláda.
• článek 8: doprava, pošty a telekomunikace byly pod říšským dohledem
• článek 9: likvidace celní výsosti (provedení tohoto ustanovení bylo odsunuto)
• článek 10: zákonným platidlem je říšská marka, koruna až druhořadá
• článek 11: stanovil, že říše může vydávat právní předpisy s platností pro protektorát, pokud to vyžaduje společný zájem. V případě společné potřeby mohla také převzít celé správní obvody
Uvedená práva byla natolik elastická, že mohla být kdykoliv vzata zpět. O hodnotě a stabilitě přislíbené autonomie se bylo možno brzy přesvědčit zejména z organizace normotvorby a aplikace práva příslušnými orgány protektorátu. Hitler sliboval Háchovi plnou autonomii, ale skutečností byla autonomie oktrojovaná, bez nezadatelných práv, zajišťujících území a vládu lidu. Hácha přitom na základě berlínských jednání očekával jen dočasnou vojenskou okupaci do doby, než by se poměry stabilizovaly, bez potlačování autonomie Čechů."

Do předmětu Normotvorba.