1.	Prameny práva v době královské

2.	Státní orgány doby královské

3.	Prameny práva v období republiky:

4.	Zákon 12-ti desek,

5.	Pontifikové

6.	Zákony lid. shrom.

7.	Ius honorarium

8.	Ius gentium

9.	Ius naturale

10.	Typ shromáždění

11.	Prameny práva období principátu

12.

Edicta

13.

Mandata

14.

Decreta

15.

Rescripta

16.	Nejvyšší orgán období principátu

17.

Praetoři

18.

Cenzoři

19.	První císař

20.	Zánik Římské říše

21.	Rozdělení Říše

22.

Edikta

23.	Pontifikové

24.	Podmínky uzavření manželství (oba)

25.	Opatrovník nezletilci

26.	Kdo byl opatrovník žen

“Prameny práva v období republiky:
zákon 12-ti desek, kompromis mezi plebeji a patrícii, sestavili ho decenvirové, je to primitovní kodifikace římského obyčejového práva. R. 390 př.n.l. vystaveny na Foru – zničeny při útoku Galů. Obsahují právo procesní, rodinné, sousedské, dědické, částečně pak obligační, trestní a správní právo.
Pontifikové : poskytovali rady a pokyny procesním stranám i v mimosoudním jednání, podávali výklad k textu zákona.
Zákony lid. shrom.
Ius honorarium (právo praetorské) – stává se sluhou zákonů, později má právo soudit. Základ tvoří edikty praetorů, aequitas – smysl pro vyšší spravedlnost a prosazování obec. prospěchu.
Ius gentium – dochází k rozvoji obligačního práva, konflikt různých právních řádů, římské právní principy chránily pouze Římský lid  princip personality a Princip teritoriální – platí na území
Ius naturale (přirozené právo)
Odpovídající podmínkám života římské společnosti, a která vychází z aequitas (myšlenka vyšší spravedlnosti), všichni jsou si rovni, právo na život

Typ shromáždění : centurijní a tributní

Prameny práva období principátu
Císařské konstituce
- zásadní produkční pramen, opatření, která činil císař – vznikají závaz. právní normy
EDICTA (upravovaly státní správu a veřej. a soukr. práva)
MANDATA (závaz. instituce pro podřízené úředníky),
DECRETA (rozsudky císař. soudu),
RESCRIPTA (odpovědi císaře na dotazy soukromníků ohledně práva)

Nejvyšší orgán období principátu: císař"