1.

Úvod

2.

Popis

2.1.

Tělo

2.2.

Kostra

3.

Život

3.1.

Potrava

3.2.	Rozmnožování

3.3.

Plavání

3.4.

Potápění

4.

Rozšíření

5.

Rody

6.	Nejznámější druhy

6.1.	Tučňák císařský

6.2.	Tučňák patagonský

6.3.	Tučňák oslí

“ 2.1 TĚLO
Mají zavalité válcovité tělo připomínající spíše tvar torpéda nebo ponorky a pohybují se pomocí křídel podobných ploutvím. Nohy jsou výrazně posunuty dozadu a mezi třemi prsty mají plovací blánu. Nohy jsou při plavání používány pouze jako kormidlo.

Aby ve studených vodách i mrazech na souši udrželi teplo, vyvinula se jim silná vrstva podkožního tuku (stejně jako všem vodním savcům; tučňák o váze 5,8 kg má 2,6 kg tuku) a velmi husté peří po celém těle, navíc pečlivě promašťované. Jednotlivá pera jsou velmi krátká a pevná a připomínají spíše šupiny. Protože je pro ně dokonalý tělní pokryv velmi důležitý, nepelichají postupně, ale vždy jednorázově v období, které tráví na souši. Nové peří jim naroste během 2-3 týdnů (u velkých druhů až 6 týdnů). Celou tuto dobu tučňáci hladoví, protože si nemohou nalovit potravu, ve vodě nemohou nalézt ani útočiště – proto je toto období velmi kritické. Tučňáka, který se chystá pelichat poznáme jednoduše: má načepýřené peří a stojí zcela nepohnutě, aby vydal co nejméně energie.
Tučňáci mají poměrně uniformní zbarvení (stejně jako alky). Je to dáno životem ve vodě, kdy bílá spodina těla není proti lesknoucí se hladině vidět a umožňuje nepozorované přiblížení ke kořisti, zatímco tmavý hřbet napomáhá rychlejšímu ohřátí na slunci.
Protože v mořské vodě je rozpuštěno mnoho soli, musí se jí tučňáci (stejně jako všichni mořští tvorové) zase zbavit. K tomu slouží supraorbitální žláza, jejíž vývod ústí do nosní dutiny a koncentrovaný roztok soli pak odkapává ze špičky zobáku. Zobák je ze stran smáčklý s rohovitými deskami na povrchu.

2.2 KOSTRA

a) Shodné rysy s létajícími ptáky :
Stejně jako létající ptáci mají tučňáci vysoký hřeben na prsní kosti, který slouží k úponu mohutných prsních svalů pohybujících předními končetinami. Přes proměnu křídel ve veslovité útvary je kosterní stavba přední končetiny stejná jako u létajících ptáků. Zejména kostra zápěstní, skládající se ze dvou kostí: vřetení kost zápěstní a druhá kost zápěstní (os metacarpale), dále je zde typická ptačí kost vzniklá srůstem zápěstí a záprstí (carpometacarpus). Jako všichni ptáci mají i tučňáci zkrácenou ocasní páteř, jejíž poslední obratle srůstají.
b) Odlišné rysy:
U tučňáků jsou díky změně křídla v ploutve všechny kosti silně zploštělé. Křídlo se pohybuje pouze v ramenním kloubu, ostatní klouby jsou nehybné. Protože nepotřebují snižovat hmotnost kvůli letu a naopak se potřebují potápět, nemají pneumatizované kosti, tedy kosti jsou těžší. Dále potřebují pro lepší plavání pod vodou větší ohebnost páteře. Pánev je s páteří spojena pružně a není zcela srostlá.
3. ŽIVOT

3.1 POTRAVA
Tučňáci se živí převážně rybami, hlavonožci a krilem, v době, kdy jsou na pevnině a líná jim peří, jsou schopni dlouhodobě hladovět (někteří Antarktičtí tučňáci hladoví až 4 měsíce). Protože potřebují udržet hladkou kořist, tedy ryby, mají jazyk a patro pokryté velmi ostrými a hustými rohovitými bradavkami. Jícen je rozšířený, aby mohli spolknout velké kusy potravy, stejně prostorný musí být i žaludek."

Obsahuje mapy, nákresy a fotografie.