1.

Obsah

2.

Úvod

3.

Hormony

3.1.	Princip hormonální regulace

3.1.1.

Isolace hormonů

3.1.2.

Princip nadřazené žlázy

3.1.3.

Metabolismus hormonů

3.1.4.

Způsob účinku hormonů

3.1.4.1.

Hormony rozpustné ve vodě

3.1.4.2.

Hormony nerozpustné ve vodě

3.2.	Hormony kůry nadledvinek

3.2.1.

Biologický význam kůry nadledvinek

3.3.	Hormony dřeně nadledvinek

3.3.1.

Biologický účinek

3.4.	Hormony pohlavních žláz

3.4.1.

Mužský pohlavní hormon (androgenní hormon)

3.4.1.1.

Biologická funkce

3.4.2.

Ženské pohlavní hormony

3.4.2.1.

Estrogeny

3.4.2.1.1.

Fyziologické účinky

3.4.2.2.

Gestageny

3.4.2.2.1.

Biologická funkce

3.5.	Hormony epifýzy

3.6.	Hormony štítné žlázy

3.6.1.

Biosynthéza

3.6.2.

Thyreostatika

3.6.3.

Metabolismus tyroxinu

3.6.4.

Kalcitonin

3.6.5.

Biologické účinky hormonu štítné žlázy

3.7.	Hormon příštítných tělísek

3.7.1.

Biologické účinky

3.8.	Hormony slinivky břišní

3.8.1.

Inzulín

3.8.1.1.

Biologické účinky

3.8.2.

Glukagon

3.8.2.1.

Biologický účinek

3.9.	Hormony hypofysy

3.9.1.

Hormony hypothalamu

3.9.2.

Hormony neurohypofýzy

3.9.2.1.

Fysiologické účinky

3.9.3.

Hormony adenohypofýzy

3.9.3.1.

Melanotropin

3.9.3.2.

Somatotropin

3.9.3.3.

Lipotropní hormon

3.9.3.4.

Thyreotropní hormon (thyreotropin)

3.9.3.5.

Adrenokortikotropní hormon (kortikotropin, ACTH)

3.9.3.6.

Gonádotropní hormony

3.9.3.6.1.

Luteotropní hormon (LTH)

3.9.3.6.2.

Hormon zrání folikulů (FSH)

3.9.3.6.3.

Hormon stimulující vmezeřené buňky(ICSH)

3.9.3.6.4.

Chorionové gonádotropiny

3.10.

Další bílkovinné hormony

3.10.1.

Relaxin

3.10.2.

Erytropoietin

3.11.

Hormonální regulace hladiny krevní glukózy

3.12.

Hormonální regulace menstruačního cyklu

3.13.

Tkáňové hormony

3.13.1.

„Hormony“ zažívacího traktu

3.13.1.1.

Sekretin

3.13.1.2.

Gastrin

3.13.1.3.

Cholecystokinin – pankreozymin

3.13.2.

Druhá skupina látek s hormonální povahou

3.13.2.1.

Angiotesin I

3.13.2.2.

Bradykinin

3.13.3.

Třetí skupina látek s hormonální povahou

3.13.3.1.

Histamin

3.13.3.2.

Seretonin

3.13.3.3.

Tyramin

3.13.3.4.

Acetylcholin

3.14.

Feromony

3.15.

Růstové látky rostlin

3.15.1.

Auxin (kyselina β – indolyloctová)

3.15.2.

Kyselina gibelerová

3.15.3.

Cytokininy

4.

Vitamíny

4.1.	Funkce vitaminů v lidském organismu

4.2.	Dělení vitaminů

4.2.1.

Vitaminy rozpustné v tucích

4.2.1.1.

Vitamin A (retinol)

4.2.1.2.

Vitamin D (kalciferol)

4.2.1.3.

Vitamin E (tokoferol)

4.2.1.4.

Vitamin K

4.2.2.

Vitaminy rozpustné ve vodě

4.2.2.1.

Vitamin B 1 (thiamin)

4.2.2.2.

Vitamin B 2 (riboflavin)

4.2.2.3.

Vitamin B 3 (niacin)

4.2.2.4.

Vitamin B 6 (pyridoxin)

4.2.2.5.

Vitamin B 12 (kobalamin)

4.2.2.6.

Vitamin C

4.2.2.7.

Kyselina pantotenová

4.2.2.8.

Kyselina listová

4.2.2.9.

Biotin - vitamin H

5.

Enzymy

5.1.	Názvosloví enzymů

5.2.	Složení enzymů

5.3.	Spojení substrátu s enzymem

5.4.	Faktory ovlivňující aktivitu enzymů

5.4.1.

Vliv pH

5.4.2.

Vliv teploty

5.4.3.

Vliv aktivátorů

5.4.4.

Vliv inhibitorů

5.5.	Enzymy působící v lidském těle

5.5.1.

Trávení sacharidů

5.5.2.

Trávení bílkovin

5.5.3.

Trávení lipidů

6.

Závěr

"4. 2. 2. 9. Biotin - vitamin H

Po chemické stránce je biotin kondenzátem močoviny a thiofenu se zbytkem kyseliny valerové. Je typickou prostetickou složkou karboxyláz (enzymů zavádějících CO2 do uhlíkatého řetězce). Je vázán peptidovou vazbou na apoenzym přes aminoskupinu lysinu, který je součástí bílkovinného řetězce zmíněného apoenzymu.
Biotin je nutný pro dobrý stav pokožky a je nezbytný pro správný vývoj a funkci organismu.
Denní doporučená dávka biotinu je asi 0,15mg.
Nedostatek biotinu je poměrně vzácný, mezi první symptomy nedostatku patří nechutenství, zvracení, dermatologické problémy, mentální deprese a padání vlasů. Při dlouhodobém nedostatku biotinu se může projevit anémie. K nedostatku vitaminu jsou náchylní zejména kojenci do šesti měsíců věku a lidé, konzumující větší množství syrového vaječného bílku. K vážnému nedostatku biotinu dochází u dětí, které mají určitou vrozenou vadu metabolismu. Byla zveřejněna zjištění, že náhlá úmrtí dětí do jednoho roku mohou mít vztah s nedostatkem biotinu.
Větší množství biotinu potřebují rovněž alkoholici, lidé s nemocemi trávicího traktu a lidé s dlouhodobou lékovou terapií.
Nejbohatšími zdroji jsou droždí, játra a ledviny, mezi další běžné zdroje patří vaječný žloutek, soja, ořechy, cereálie.

5. ENZYMY
Enzymy jsou makromolekulární látky bílkovinné povahy, a zároveň je můžeme označit jako biokatalyzátory, což znamená že urychlují průběh chemických reakcí v organismu. Enzymy ovlivňují rychlost chemických reakcí. Nacházíme je ve všech živých systémech a předpokládá se že živá buňka jich má přes 3000. Počet existujících enzymů se odhaduje na miliardy.
Přestože chemické reakce katalyzované enzymy a katalyzátory probíhají podle stejných přírodních pravidel, liší se průběh v několika významných bodech:
• Rychlosti enzymově katalyzovaných reakcí jsou vždy o několik řádu vyšší, než za přítomnosti chemických katalyzátorů.
• Reakce spojení s enzymy probíhají při teplotách do 100 °C, většinou okolo 20 – 40 °C, při konstantním tlaku, bez objemových změn a až na výjimky v neutrálním prostředí. Rozdíly v hodnotách pH jsou charakteristické pro enzymy trávící soustavy.
• Biokatalyzátory mají mnohem vyšší specifiku k substrátu (výchozí látce).
• Při enzymově katalyzovaných reakcích většinou nevznikají vedlejší produkty.
• Účinek biokatalyzátoru lze snadno regulovat,a to dokonce na několika úrovních. Princip regulace však není vždy stejný."

Text je doprovázen obrázky a schématy vzorců.