1	Vymezení pojmu euthanasie

2	Problémy ve vtahu k lékaři a k pacientovi

3	Právní nedostatky

4	Zkušenosti ve světě

5	Osobní názory

“ Je zde také ekonomické hledisko problému. Vezměme si příklad starého dědečka, který trpí parkinsonovou chorobou v pokročilém stádiu. To již je stav demence, člověk nemůže chodit, má blouznění a bludy. Musí se o toho člověka pečovat. Je pak na příbuzných aby se rozhodli zda budou s ním doma nebo ho dají do specializovaného ústavu. Ve většině případech ho doma nechtějí a raději ho nechají v rukou specialistů. Hlavním důvodem jsou právě peníze, nemohou s ním být pořád. V těchto speciálních zařízeních je potřebné vybavení, speciální pomůcky a vystudovaní odborníci, kteří umějí s těmito vážně nemocnými pracovat. Ale to všechno stojí nemalé finanční prostředky, kterých je v našem zdravotním systému nedostatek. Je tedy libo tyto pacienty zabít a tyto finanční prostředky raději využít v jiné oblasti péče, kde je ještě šance na uzdravení a plnohodnotný život? To si myslí jen ti nejbláznivější ekonomové.
Lékaři již v dnešní době mají hodně léků a léčebných procesů, které život dokáží prodloužit, ale copak ti lidé chtějí takovým způsobem tak dlouho žít? Je to etické uměle prodlužovat život, když lékař se má hlavně věnovat jen svému hlavnímu údělu – léčení?
Ve světě i u nás se dokonce již pasivní euthanasie, nebo spíše tomu podobná věc, praktikuje. Dokonce to i někteří lékaři přiznávají, že se u beznadějných případů vysadí péče a nechají je zemřít. Je to většinou v případech, kdy se pacient nemůže vyjádřit co se s ním bude dělat. Může to být pacient po masáži srdce, který měl delší dobu mozek bez přívodu kyslíku. Jeho mozek je tím pádem velmi poškozen a je udržován uměle při životě. Lékaři ale přepokládají, že se již neprobere, a tak ho odpojí od přístrojů. Cožpak lze dělat takové závěry? Ano empiricky je dokázáno, že se již tito pacienti neprobudí a když přece jen ano, tak jejich mozek je na úrovni batolete. Ale cožpak neexistují zázraky? Příkladem může být polský horník, který byl zavalen v dole. Několik let ležel v nemocnici v komatu a pak se probral. Sice se musel znovu učit jednoduché pohyby, ale to přece stálo za to, aby tento člověk žil. Ty vynaložené prostředky přece nejde srovnávat s cenou života. Ta je nevyčíslitelná. V průměru zemře takto každá třetí usmrcený člověk. To se určitě již jedná o trestný čin, jak se také shodují právníci. Pokud ukončí nebo nezahájí potřebnou péči pro záchranu života bez souhlasu pacienta nebo zákonného zástupce, tak se jedná o protizákonné jednání. Je neskutečné, že u nás o pacientovi rozhodují lékaři, rodina na to nemá žádný vliv. Dokonce i falšují zdravotní papíry o pacientovi, kde napíší, že se jeho stav neslučoval se životem. Přitom pravdu, že ho lékaři dále neoživovali, se již nedozvědí. To je vůči pozůstalým velká nehoráznost."