1.	Regionální geografie - definice a historie disciplíny

1.1.	Historie regionální geografie

2.	Regionální geografie a vzdělávací programy

2.1.	Klíčové kompetence v regionální geografii

2.2.	Regionální geografie ve vztahu k vzdělanosti a k životu

3.	E-hry s tematikou regionální geografie

4.	Problém autoritativních režimů v Africe

4.1.	Režimy dekolonizačních politických organizací (Angola, Botswana, Džibuti, Mosambik, Namibie, Svazijsko, Tanzanie)

4.2.	Režimy diktátorů (Čad, Demokratická republika Kongo, Erittrea, Gabun, Gambie, Guinea, Kamerun, Togo, Rovníková Guinea, Seychely, Ugynda, Zimbabwe)

4.3.	Pseudodemokracie (Etiopie, Nigérie, Rwanda a Burundi, Kongo)

4.4.	Režimy arabské Afriky (Alžírsko, Egypt, Libye, Maroko, Súdán, Tunisko)

4.5.	...a znovu Černá Afrika – příklady demokracie (Benin, Keňa, Senegal)

"4. 1. Režimy dekolonizačních politických organizací
(Angola, Botswana, Džibuti, Mosambik, Namibie, Svazijsko, Tanzanie)

Příklad: Angola – socialismus stále na věčné časy 1
V českém prostředí patří mezi známé příklady dlouhé „vlády jedné strany“ Angola. Zde během portugalské kolonizace vzniklo hnutí MPLA-LT (port. Movimento Popular de Libertação de Angola - Parti-do do Trabalho, tj. Lidové hnutí za osvobození Angoly – Strana práce). V letech 1961 – 1975 bojovali jeho příslušníci proti portugalským kolo-nizátorům a po jejich odchodu v roce 1975 propuklo otevřené nepřátelství mezi protikoloniálními frakcemi, tj. mezi marxisticky (na SSSR) orientovanou MPLA-LT, na ČLR (maoisticky) orientovaným hnutím UNITA (port. União Nacional para a Independência Total de Angola, tj. Národní hnutí za úplnou nezávislost Angoly) a FNLA (port. Frente Nacional de Libertação de Angola, tj. Národní fronta za osvobození Angoly) stojící ideově blíže k demokratickému spektru, ale rovněž levicové.

Během občanské války v Angole (1975 – 2002) MPLA-LT neustále držela ústřední moc, přestože před porážkou ji v určitých fázích války zachránila přímá (!) vojenská intervence Kuby a výrazná podpora satelitů Sovětského svazu (zejména ČSSR). Válka si vyžádala podle různých odhadů od čtvrt po jeden milión a čtvrt obětí a více než 4 000 000 uprchlíků (TWENTIETH CENTURY ATLAS, 2007). MPLA si udržela moc i po svobodných volbách roku 1992, kdy se jako rozhodující ukázal zisk 54% hlasů. I proto je dnes Angola 151. nejmé-ně demokratickou zemí ze 167 sledovaných (167. je Severní Korea). Přesto např. FREEDOMHOUSE (FREEDOMHOUSE, 2007) je k ní shovívavější a hodnotí stav v ní 6-5, přestože do roku 1992 se nekonaly volby a termín jejich konání byl v roce 2006 znovu odložen (na rok 2008). Režim prezidenta dos Santos (na pomezí mezi osobní/rodinnou a oligarchickou diktaturou) se navíc v posledních letech opírá výrazně o spolupráci s lidovou Čínou, což zhoršuje vyhlídky na změnu v zemi ve smyslu vytvoření demokracie.

Příklad: Mosambik – socialismus stále na věčné časy 2
Obdobný vývoj jako u Angoly lze najít i u jiné bývalé portugalské kolonie v Africe, Mosambiku. Mosambik se Angole řádově podobá i v jiných ukazate-lích (Angola měří 1,2 mil km2, Mosambik 0,8 mil km2, počet obyvatel je 12 a 21 miliónů aj.), ale Mosambik je 96. v pořadí míry demokracie (Angola 151.) a jeho hodnocení od FREEDOMHOUSE (FREEDOMHOUSE, 2007) je výrazně lepší 3-4.
Stejně jako Angola i Mosambik zažil válku za nezávislost, v níž se zformovaly dvě hlavní militaristicko-politická uskupení: FRELIMO (port. Frente de Libertação de Moçambique, tj. Fronta za osvobození Mosambiku) a RENAMO (port. Resistência Nacional Moçambicana, tj. Národní odpor Mosambiku). FRELIMO vzniklo s podporou sousední Tanzanie jako maoistické, ale poměrně záhy se orientovalo i na SSSR a jeho satelity, zejména Kubu."

Práce obsahuje velké množství obrazového materiálu. Jedná se o studijní materiály pro distanční kurz Modelové problémy ve výuce regionální geografie na Ostravské univerzitě.