1.	Charakteristika problému

2.	Vysvětlení pojmů

2.1.	Humanitární intervence

2.2.	Suverenita

3.	Prevence nebo útok?

4.	Strašák či spása?

"
2. Vysvětlení pojmů
2.1. Humanitární intervence
Definice intervence jako takové je poměrně jednoduchá záležitost. Zaměříme-li se však na slovo humanitární intervence, zjistíme, že přesná definice neexistuje a když už se nějaká objeví, mnoho autorů na ní má odlišný pohled. V díle Veroniky Urbanové se můžeme setkat s rozlišením pojmů „ozbrojena humanitární intervence“ a pouze „humanitární intervence“. Druhý ze zmíněních je zde popisován jako „(…) případ intervence, kdy je již z výrazu „humanitární intervence“ patrné, že jsou zde dány cíle, s jakými je intervenováno, zatímco prostředky tím ještě nejsou vysloveny“ (Urbanová 2004: 17). Kofi Annan „(…) podle něhož nemá být intervencí rozuměn pouze vojenský zásah, ale také činnosti spojené s udržováním míru, humanitární pomoc a obnova postižené země“ (Štěpánek 2003: 33), jasně naznačuje nové chápání a pojetí pojmu humanitární intervence. Právě následná obnova intervencí mnohdy poničené země je nedílnou součástí každého takového zásahu. Lze se tedy domnívat, že intervence vždy byla a bude vedena ze strany ekonomicky silných států, případně organizací disponující značným množstvím finančních prostředků.

Lze se také setkat s teoriemi, které jsou vlastně souborem kritérií, za jejichž splnění je suverenita jakýmsi způsobem legitimizována. Tyto jsou mnohdy vytvářeny pro potřebu samotného autora a v dalších debatách již nejsou uvažovány (Šedivý 2001: 33). Jiří Šedivý ve svém díle uvádí dělení kritérií legitimizace intervence dle pohledu Nicholase J. Wheelera. Ten kritéria dělí do dvou základních skupin, tzv. minimální a dodatečná. Mezi dodatečná lze zařadit zejména existující příčinu pro zamýšlenou intervenci, dále pak vyčerpání všech ostatních prostředků k dosažení daného cíle a v neposlední řadě proporční použití síly (Šedivý 2001: 33). Z důvodu obecného pojetí humanitární intervence v tomto eseji pro naší potřebu postačí zmínění kritérií minimálních, někdy nazývaných prahových a není třeba se zmiňovat o kritériích dodatečných.

Poněkud odlišný postoj k definici humanitární intervence zastává Daniel Šmihula. Ten říká, že „nie je pravda, že neexistuje teoretická definícia humanitárnej intervencie. Je to vojenský zásah intervenujúceho štátu na území druhého štátu s ciaľom ochrániť životy a ľudské práva osôb, ktoré sa na tomto území nachádzajú a ktoré nie sú príslušníkmi intervenujúceho štátu“. Nedá se říci, že by se pro oblast mezinárodních vztahů jednalo o průlomovou definici, avšak dozajista vnáší nový pohled a zamyšlení nad posuzováním a definováním humanitární intervence."