1.

Úvod

1.	Modely welfare států

1.1	Anglosaský liberální

1.2	korporativistický evropský konzervativní model

1.3	Skandinávský model sociálně-demokratický

2.	Základní charakteristika jednotlivých států

2.1	Finsko (Suomen tasavalta / Republiken Finland)

2.2	Švédsko (Švédské království, Konungariket Sverige)

2.3	Dánsko (Dánské království, Kongeriget Danmark)

3.	Stručný hospodářský vývoj států do 90. let 20. století

3.1

Dánsko

3.2

Finsko

3.3

Švédsko

4.	Reformy provedené po krizi 90. let

5.	Zdravotnictví

5.1

Švédsko

5.2

Finsko

5.3

Dánsko

6.	Daňová politika

6.1

Dánsko

6.2

Švédsko

6.3

Finsko

7.	Rodinná politika

8.	Školství ve Skandinávských zemí

9.

Závěr

"Reformy provedené po krizi 90. let
Po krizi v 90. letech byly ve všech zemích provedeny sociální reformy. Největším problémem byla nezaměstnanost, proto se hlavní reformy týkaly této oblasti, dále penzijního systému, nemocenských dávek, bytové politiky, zdravotnictví a v menším měřítku také rodinné politiky.
V Dánsku zasáhly zejména penzijní systém. Penze, které dříve nepodléhaly daním se staly zdanitelnými. Změna se týkala i vyplácení penzí - dříve byla rovná penze pro všechny, nyní začala být vypočítávaná z platu. Reforma postihla i vyplácení nemocenských dávek, studijní a rodičovská dovolená byla zkrácena na 52 dnů.
Ve Finsku změny zasáhly bytovou politiku, penzijní systém a dalších. Lidé mladší dvaceti let ztratili možnost získat národní penzi, která byla navíc do budoucna snížena. Placená rodičovská dovolená, která byla roku 1991 zvýšena na 275 dní, byla snížena na 263 dní. Sníženy byly i dětské přídavky. Největší reforma se týkala vyplácení nemocenských dávek. lidé pod určenou hranicí minimálního platu byli vyloučeni z nároku na nemocenskou (hlavně studenti a matky v domácnosti).
Ve Švédsku byl roku 1992 byl přijat krizový balík reforem. Provedené reformy se týkaly důchodů, nemocenského pojištění a bydlení. Roku 1994 byl zvýšen věk odchodu do důchodu z 65 na 66 let a 67 v roce 1997. Na druhou stranu se snížil důchod na 98 %. V oblasti bytové politiky vedly změny v podobě zrušení regulace nájemného a prosazení tržních cen k zvyšování nájemného. Škrty příliš nezasáhly rodinnou politiku. Byl jen snížen přídavek na rodinu s 5 dětmi.
Nejradikálnější reforma se týkala nemocenských. Na vyplácení se nevztahovaly žádné kontrolní mechanizmy a země se proto řadila mezi státy s největší mírou nemocnosti zaměstnanců (v 80. letech nebylo denně v práci v průměru 250 tisíc osob = téměř 5 % pracovní síly). Vyplácení nemocenských dávek bylo vyškrtnuto z rozpočtu a přeneseno na zaměstnance stejně jako pracovní úrazy. Každý člověk navíc musí platit paušální příspěvek na nemocenské pojištění (1,5 % platu). Roku 1991 byla samotná dávka se snížila z 90 % hrubého příjmu na 65 % v prvních třech dnech, od 4. do 90. dne bylo určeno 80% platu. Roku 1992 byl vydán nový zákon a prvních 14 dnech nemocenské, kterou platil zaměstnanci zaměstnavatel. Roku 1993 byl zaveden jeden čekající den, kdy neměl zaměstnanec nárok na nemocenskou.
Jak už bylo zmíněno, největší reformy se týkaly trhu práce. I přes všechny snahy předejít nezaměstnanosti pomocí aktivní politiky se nezaměstnanost stále zvyšuje a stává se čím dál tím větším problémem. Aby se státy nedostaly do krize, musí nevyhnutelně dojít k reformě. Ve Finsku byly roku 1994 provedeny reformy Podpora pracovního trhu a Akt pro sociální asistenci v roce 1998. Ve stejném roce vydalo Švédsko Akt o sociálních službách a roku 2000 byl představen program Garance aktivity. V Dánsku proběhla roku 1994 reforma pracovního trhu. Došlo zde k limitaci doby, po kterou mohou být vypláceny sociální dávky nezaměstnaným. Tato doba byla určena na 7 let. Roku 1996 proběhly další reformy, při nichž byla doba zkrácena na 5 let. Reformy pomohly snížit nezaměstnanost o 45 % a počet dlouhodobě nezaměstnaných o 50 %.
Ve Švédsku byl pro změnu posílen princip „Work first“. Lidé bez práce a hlavně mladší 25 let mají možnost pracovat jako sociální asistenti. Roku 2000 byl navíc představen program garance, který se stal hlavním nástrojem ALMP. Díky němu se podařilo zapojit do práce 38 000 lidí, což je 40 % dlouhodobě nezaměstnaných."

Práce obsahuje velký počet tabulek, bez nich by měl text cca 31 stran.