1.	Mimoprodukční funkce krajiny – teorie

1.1.	Pojem – mimoprodukční funkce krajiny

1.2.	Ochrana půdního fondu

1.3.	Funkce půdoochranná

1.4.	Vodohospodářská funkce krajiny

1.5.	Hydrologická funkce krajiny

1.6.	Estetická funkce lesa

1.7.	Ochrana přírody

1.7.1.

Kategorie druhové ochrany (zvláště chráněné druhy)

1.7.2.

Kategorie územní ochrany (zvláště chráněná území) na území ČR

1.8.	Rekreační funkce lesa

2.	Mimoprodukční funkce krajiny v povodí Černé Ostravice

2.1.	Vymezení území

2.2.	Půdoochranná funkce

2.3.	Význam smrku pichlavého (Picea pungens) v obnově lesních porostů

2.4.	Hydrologická funkce krajiny

2.5.	Ochrana přírody

2.6.	Rekreační funkce

"I. 2. Ochrana půdního fondu:
Ochrana půdního fondu: půda jako vyčerpatelný přírodní zdroj musí být chráněna na základě dvou aspektů:
a) ochrana před poškozením extrémními přírodními činiteli a negativními lidskými zásahy
b) ochrana její ekologické a produkční funkce před záborem pro nezemědělské a nelesnické účely
Poškozování půdního fondu – degradací půd dochází k snižování úrodnosti a tím
k poklesu její produkční schopnosti, odnosem jemnozemě, vyčerpáním základních živin, nedostatkem některých elementů a hromaděním chemických látek. (Buzek, 1995)

I. 3. Funkce půdoochranná:
Půdoochranná funkce krajiny je velmi důležitá, neboť se Česká Republika nachází v oblasti Evropy, která je postižena intenzivní větrnou i vodní erozí. To je dáno vlastnostmi reliéfu, jeho členitostí a občasnými srážkami o velkých intenzitách. Tyto předpoklady jsou podporovány ještě i zemědělskými a lesnickými zásahy. Erozně nebezpečné jsou zejména přívalové deště, které se plošně i výmolně uplatňují v členitém reliéfu.
Protierozní ochrana – je součástí péče o půdu, protože jsou zároveň poškozeny procesy její obnovy. U nás se nejčastěji využívalo ochranného zalesňování, zatravňování, terasování a úprav podélných a příčných profilů toků a bystřin a strží. Protierozní opatření musí mít komplexní formu.
Za jeden z nejefektivnějších přírodních prvků, které zabraňují vzniku eroze půdy a sesuvů považujeme les. V lesích s převažující půdoochrannou funkcí je nutno hospodařit velice jemným způsobem, popř. je vhodné ponechat porosty přirozenému vývoji. Nejvyšší půdoochrannou funkci mají lesní porosty, menší potom zemědělské kultury. Významnou funkci zde hraje střídání plodin – obiloviny, okopaniny, pícniny a technické plodiny, přičemž protierozní funkci mají pícniny, zvláště pak vojtěška.
Dále proti erozi působí ochranné lesní pásy, ve formě větrolamů - vytvářejí překážku vzdušnému prodění, zmenšují výpar apod. Dále vsakovací lesní pásy - půda promrzá pomaleji než půda nechráněná a rovněž lépe vsakuje jarní voda, zastiňovaní lesní pásy - pro obnovení vegetace a výsadba rychle rostoucích dřevin např. břízy. Dále potom - ochranné plošné lesy, které se vyskytují na svazích se sklonem větším než 36% které nemohou již být zemědělsky využívány, zvláštní funkci mají potom stromy na březích vodních toků a vodních nádrží, které brání erozi břehů a rovněž jejich lesnické využití musí být prováděno co nejšetrněji, aby například těžká lesní technika nepoškodila břehy."

Jedná se o seminární práci na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity.