1.

Úvod

2.	Samospráva dílen

3.	Účast zaměstnanců na zisku

4.	Zaměstnanci

5.

Mzdy

6.	Firemní plánování

7.	Kontrola kvality

8.

Prodej

9.	Cena výrobků

10.

Export

11.

Závěr

12.	Seznam použité literatury

“II. Samospráva dílen
Vychází z předpokladu vzájemného soupeření mezi jednotlivými dílnami a odděleními v podniku, jejichž zisk a odměna jsou podmíněné plněním předem stanoveného plánu. Úlohou samosprávy dílen bylo změnit myšlení zaměstnanců z námezdního na podnikatelské, které je zaměřené na dosahování zisku. Baťa hledal takovou strukturu podniku, kde každý dělník pracuje stejně efektivně a úsporně jako soukromník. Proto hmotně zainteresoval pracovníky na efektivnějším využívání materiálu a naučil je šetřit. Rozhodl se odměňovat zaměstnance podle těchto principů a tím, že museli myslet na své vlastní náklady a zisk, z nich udělal podnikatele.
Tento model byl využitý ve všech částech Baťova koncernu a jeho principy byly stejné pro vedení i pro dělníky. Princip samosprávy spočíval v hospodářské autonomii každého článku výroby. Celý podnik se rozčlenil na desítky a stovky oddělení s vlastním účetnictvím, vedoucím a vykazováním. Základem bylo plánování. Aby mohli zaměstnanci porovnat svou práci s plánem, každý týden dělal mistr vyúčtování hospodářského výsledku oddělení. Výsledek byl přehledně zpracovaný a veřejně vystavený v dílně tak, aby si mohl každý dělník sám ihned vypočítat výšku svého podílu na zisku. Podíly se okamžitě převáděli na konta zaměstnanců.
Každý druh obuvi měl přesně vykalkulovanou cenu, náklady na výrobu a zisk. Kalkulace vycházela z trhových cen. Výška odměny za jeden pár byla pevně stanovená. Tedy výška zisku každé dílny závisela jen na vlastních výkonech. Mistr pracoval jako samostatný podnikatel a jeho úlohou bylo vyrobit v dílně předepsaný počet bot. Vedl i dílenskou evidenci materiálu a financí a mimo to musel sledovat plnění plánu a dohlížet na to, aby nebyly překročeny náklady na výrobu, protože ztráty snižovaly zisk dílny. Od odměny za vyrobenou obuv odpočítávala dílna náklady na elektriku, vodu, potřebné opravy, mzdy pomocného personálu a případné ztráty. Rozdíl těchto položek představoval zisk a nebo ztrátu dílny. Denní plán se musel plnit i za cenu prodloužení pracovní doby. Systém byl přehledný a umožňoval každému pracovníkovi dílny sledovat vývoj a stav hospodaření. Vyúčtování se vykonávalo týdně a v dílně bylo přístupné všem. Mistr dílny rozhodoval o počtu pomocného personálu, který se najímal v případě, že dílna nestíhala zabezpečit výrobu v potřebném množství. V případě potřeby si mistr mohl pomoci těmito příležitostnými pracovníky, kterým platil mzdu z prostředků v dílně. Pokud mistr dokázal zabezpečit výrobu jen se zaměstnanci dílny, kteří byli placení závodem, zůstalo více prostředků na rozdělení. To motivovalo zaměstnance k neustálému zvyšování produktivity práce a výkonů.
Hlavní zásady samosprávy dílen Tomáš Baťa zahrnul v brožuře "Zámožnost všem". Jsou to tyto:
- každé oddělení má jednu vedoucí osobu zodpovědnou za práci, zisk a ztrátu oddělení
- každé oddělení má svůj účet zisku a ztrát, který se týdně veřejně vyúčtuje
- mistr a někteří zaměstnanci mají účast na zisku dílny
- každý dělník v dílně je osobně zodpovědný za kvalitu své práce
- celé oddělení se snaží odvést co nejkvalitnější práci"

Obsahuje tabulky.