Cesta Belgie k federaci

Kategorie: Politologie

Typ práce: Seminárky/referáty

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: Práce se zabývá vývojem Belgie od unitárního státu k federaci. Jak je známo, neexistuje ani belgičtina jako společný jazyk, ani „belgický národ“ – Belgii tvoří dva hlavní národy (a další národnostní menšiny) – Vlámové a Valoni. Celá situace je však daleko komplikovanější a vyžaduje hlubší pohled, což je také cílem seminární práce – hlouběji proniknout do problematiky jazykové otázky a sledovat cestu Belgie od unitárního státu k federaci. Proto také práce zasahuje i zpět do 19. století, aby objasnila dříve vzniklé problémy a problémy, na jejichž řešení se stále čeká.
Obsah:
I. Jazyková otázka do roku 1945
II. Poválečný vývoj belgického státu
III. Rozčlenění Belgie v 60. letech 20. století
IV. Fázová federalizace
Úryvek:
Mezitím se však nezadržitelně blížila druhá světová válka a s ní došlo k částečnému odložení vlámsko-valonské otázky. Opět se objevilo téma kolaborace, ale jako takové existovalo snad v každé zemi a tentokrát mezi Vlámy a Valony nebyl větší rozdíl (dokonce zatímco vlámští extrémisté požadovali nezávislost, někteří valonští extrémisté v čele s Degrellem byli příkladnými nacisty ). Z období války jsou zajímavé mimo jiné tyto dvě situace. Ačkoliv Belgičané neměli Židy nijak v oblibě, neuvěřitelným způsobem spojili síly (obě skupiny) a podařilo se jim velké množství Židů zachránit před deportací
do koncentračních táborů. Druhým případem je známý rozpor mezi vládou a králem
(tzv. královská otázka) – zatímco vláda prchala do exilu (i na příkaz krále), král se rozhodl zůstat se svými vojáky a poddanými. Vláda jej prohlásila za dočasně neschopného vládnout (negativně také hodnotila fakt, že vyjednával s Hitlerem o propuštění belgických zajatců), nicméně lidé jeho čin oceňovali. Němci ho nejprve drželi v zajetí v Belgii, pak v Německu
a po skončení války byl osvobozen v Rakousku.
II. Poválečný vývoj belgického státu
Jako v každé zemi proběhly i v Belgii v nejbližším období po válce soudy s kolaboranty. Závaznější dopad však mělo řešení již zmíněné královské otázky. Exilová vláda nechtěla připustit návrat krále, který byl v některých očích také kolaborantem. Návrh
na abdikaci král odmítl. Mezitím se také projevila neschopnost politických stran spolupracovat, resp. ustavit funkční vládu. Katolická strana se transformovala v křesťansko-socialistickou stranu – vlámskou i valonskou. Během následujících let bylo zapotřebí vyřešit ekonomické a sociální otázky a odkládání jiných nepříjemných témat se odkládalo do pozadí.
Belgie však stále byla královstvím, a proto bylo zapotřebí vyřešit mj. tzv. královskou otázku. Až pět let po válce (v roce 1950) bylo se souhlasem exilovaného krále vyhlášeno referendum, které opět připomnělo rozdělení obyvatelstva. V celkovém součtu se necelých
58 procent belgických voličů vyslovilo pro návrat krále do vlasti a na trůn – z Vlámů to bylo 72 procent, zatímco z Bruselanů jen 48 procent a jen 42 procent Valonů! Frankofonní obyvatelstvo tedy bylo proti návratu právoplatného krále. Nicméně v konečném důsledku rozhoduje celkový výsledek a král byl prohlášen za schopného vládnout. Jeho návrat však byl provázen nepokoji v nespokojené frankofonní části země a král se nakonec přeci jen rozhodl vzdát moci (abdikoval v roce 1951 a na jeho místo nastoupil jeho syn)."

Tweet

Diskuse