1.	Krev obecně

1.1.	Funkce krve

1.2.	Složení krve

1.2.1.

Plazma

1.2.2.

Krevní tělíska (erytrocyty, leukocyty, trombocyty)

2.	Vývoj představ o srážení krve, objevení koagulačních faktorů

3.

Hemostáze

3.1.	Schéma hemostáze

3.2.	Reakce cév

3.3.	Reakce trombocytů

3.4.	Koagulace krve

3.4.1.

Koagulační faktory

3.4.2.

Fibrinogen a jeho přeměna na fibrin

3.4.3.

Aktivace trombinu, vitamin K

3.4.4.

Kaskáda pochodů vedoucích ke srážení krve (vnitřní dráha, vnější dráha)

3.4.5.

Regulace krevního srážení

3.4.6.

Rozpouštění krevní sraženiny

3.4.7.

Umělé ovlivnění srážení krve

3.4.8.

Krvácivé choroby

4.	Praktická část

4.1.	Důkaz krve

4.2.	Měření rekalcifikačního času

4.3.	Určení doby krvácení, teoreticky

4.4.	Určení doby spontánní hemokoagulace, teoreticky

4.5.	Umělé ovlivnění srážení krve

5.

Přílohy

5.1.	Složení plazmy

5.2.	Přehled koagulačních faktorů

5.3.	Schéma fibrinogenu složeného z podjednotek

5.4.	Model struktury fibrinogenu

5.5.	Model přeměny fibrinogenu na fibrinovou sraženinu

5.6.	Transamidační reakce, kterou vzniká izopeptidová vazba propojující fibrinové monomery v „tvrdých“ krevních sraženinách, katalyzována FSF

5.7.	Červená krvinka zamotaná v síti fibrinových vláken

5.8.	Struktura protrombinu

5.9.	Strukturní vzorce vitaminu K a dvou jeho kompetitivních inhibitorů

5.10.

Serotonin

5.11.

Schéma koagulace a fibrinolýzy

5.12.

Schéma aparatury při měření rekalcifikačního času

5.13.

Umělé ovlivnění srážení krve

"4. HEMOSTÁZE
V průběhu fylogeneze se u živočichů vyvinuly speciální mechanismy, které zabraňují tělní tekutině unikat z poškozeného řečiště. Nejstarším obranným mechanismem proti ztrátám tělní tekutiny je u živočichů s otevřenou cévní soustavou stah svaloviny kolem poranění. U obratlovců je poškození vnitřní stěny cévy signálem pro složitý enzymatický děj - hemokoagulaci či hemostázi., která sestává z několika na sebe navazujících pochodů. Celý děj nastartují krevní destičky, následuje zúžení cév a snížení krevního tlaku. Poté následuje samotný děj srážení čili koagulace krve, což je hlavní obrana organismu proti ztrátě krve.

4.1. SCHÉMA HEMOSTÁZE
reakce cév na místě poranění – vazokonstrikce
• napomáhá ji serotonin obsažený v krevních destičkách

b) reakce trombocytů:
• adheze destiček (přilnutí)
• aktivace destiček: změna tvaru, sekrece
• agregace destiček:
→ vytvoření primární krevní zátky

c) koagulace krve
• fibrinogen a jeho přeměna na fibrin
• aktivace trombinu, vitamin K
• kaskáda pochodů vedoucích ke srážení krve a)vnitřní dráha
b) vnější dráha

→ vytvoření definitivní zátky
• regulace krevního srážení
• rozpuštění krevní sraženiny

4.2. REAKCE CÉV
Svalovina v tenkých tepnách a tepénkách reguluje stažením (vazokonstrikce) nebo rozšířením (vazodilatace) průsvitu cévy průtok krve orgány dle potřeby organismu.
Přímou odpovědí cévy na poranění je velmi rychlá vazokonstrikce (stažení cévy), na které se podílí více faktorů. Za hlavní je považován serotonin, který se uvolňuje z aktivovaných destiček a má silně vazokonstrikční účinky. Céva se stáhne, aby se poranění zmenšilo a aby se zredukoval průtok krve."

Práce obsahuje fotografie, schémata a tabulky. Čistý text tvoří cca 16 stran. Psána zčásti heslovitě.