1.

Québec

2.

Ontario

3.

Hranice

3.1.	Historický vývoj hranice

3.2.	Významné prvky hranice

4.	Přílohy (mapy)

4.1.	Hustota obydlení – Québec

4.2.	Geologické dělení Québecu

4.3.	Hustota obydlení - Ontario

4.4.	Vnitrostátní migrace

4.5.	Kanada 1867

4.6.	Kanada 1898

4.7.	Kanada 1912

4.8.	Kanada – současné hranice

4.9.	Hranice Québec/Ontario

"3. Hranice
Hranice mezi provinciemi Quebec a Ontario je tvořena čtyřmi částmi, které vzniky různými technikami tvorby hranic. Celá hranice měří přibližně 1100 kilometrů a vede (směrem od severu k jihu) od Jamesova zálivu, který je součástí Hudsonova zálivu na severu Kanady, přímkou podle poledníku 79°31‘04‘‘ západní délky. Tato přímka je protnuta řekou Harricana a prochází jezery Abitibi a Témiscamingue, ve kterém začíná její přírodní úsek který je tvořen korytem řeky Ottawa. Několik desítek kilometrů před soutokem Ottawy s řekou svatého Vavřince se hranice od láme na jih, tato oblast Vaudreuil-Soulanges je jedinou částí Quebecu jižně od řeky Ottawa. Poslední částí hranice, malý úsek vedený řekou svatého Vavřince, poté přechází v mezistátní hranici Ontaria s americkým státem New York.
Historický vývoj hranice
Kanadské hranice se utvářely od roku 1771, kdy byla jako hranice mezi provinciemi Quebec a New York určena 45. rovnoběžka. Tehdy tato hranice sloužila k rozdělení území jednotlivých britských provincií, ale Americkou revolucí se stala mezinárodní hranicí. Proto byly původně nepříliš podrobně určené hranice v pozdějších letech určovány blíže. Demarkace mezinárodních hranic Kanady skončila prakticky až v roce 1913, provinciální hranice se změnila zatím naposledy v roce 1999, kdy vzniklo teritorium Nunavut.
Historický vývoj vnitřních hranic odráží změny politických, ekonomických a kulturních podmínek v Kanadě. Díky postupnému osidlování hranic zde na první pohled najdeme dva různé principy v určování hranic na východě a na západě a severu Kanady. Hranice ve východní – atlantické – části Kanady jsou výsledkem dvousetletého soupeření kolonií o suroviny a území. Určují je tedy zejména přírodní rysy, například povodí řek. Západní a severní oblasti Kanady jsou rozděleny hlavně geometrickými čarami, což vychází z nedokonalé znalosti území a jeho špatné dostupnosti. Severní oblasti Kanady čekaly na důkladné prozkoumání nejdéle, proto byla tato území rozdělena podle poledníků a rovnoběžek. Tyto geometrické a astronomické hranice vycházejí severně z 49. rovnoběžky, která je mezinárodní hranicí Kanady s USA. Často tak došlo k rozdělení komunit nebo regionů do různých jurisdikcí.
Provincie Quebec byla vymezena dolním tokem řeky sv. Vavřince, později k němu byly připojeny ostrovy Île d’Anticosti a Îles de la Madeleine a území mezi řekami Ohio a Mississippi – to vše tvořilo takzvanou Novou Francii (Nouvelle-France). Provincie Ontario vznikla v roce 1791 rozdělením Quebecu na Horní Kanadu (Ontario) a Dolní Kanadu (Quebec). Hranice tvořená hlavně řekou Ottawa, byla vytvořena na jazykovém základě tak, aby anglicky mluvící obyvatelstvo spadalo pod britské zákony a francouzsky mluvící obyvatelstvo pod francouzské a byla jim oběma zaručena svoboda vyznání a jazyka.
Při dělení provincie Kanada v roce 1791 na Horní a Dolní Kanadu byly západní hranice Horní Kanady určeny velmi nejasně. Horní Kanada zahrnovala území „rozprostírající se až do nejzazších oblastí země zvané Kanada. Podle této definice si Ontario mohlo dělat nároky na celé území od Skalnatých hor až po Arktický oceán. Nakonec byla severní hranice Ontaria ustanovena na 51. rovnoběžce a na zbytku sporného území vznikly samostatná teritoria."

Práce obsahuje bohatý obrazový materiál. Čistý text tvoří cca 5 stran.