1.

Úvod

2.	Přehled politického vývoje

3.	Čínská ekonomika

3.1.	Makroekonomické ukazatele

3.1.1.

Růst HDP

3.1.2.

Export

3.1.3.

Import

3.1.4.

Zahraniční investice

4.	Postavení v mezinárodních ekonomických vztazích

4.1.	Čína a WTO

5.

Závěr

“V roce 1990 vláda přijala stimulační opatření, aby oživila zpomalenou ekonomiku (uvolnila omezení na poskytování úvěru, zvýšila zemědělské ceny a devalvovala měnový kurz) (zdroj: Světová banka: World Development Indicators Online) Zvýšením vládních výdajů na infrastrukturu a stavební projekty byla čínská ekonomika znova nastartována. Počínaje rokem 1992 růst HDP znovu přesáhl 10 %. Toto oživení ekonomiky s sebou přineslo ovšem negativa ve smyslu zvýšené inflace, zvýšení dovozu, zvýšení poskytování úvěrů. Obchodní bilance pak dospěla k negativnímu saldu, což opět donutilo čínské obchodníky zpřísnit podmínky pro poskytování úvěru firmám a bankám, a také byli nuceni kontrolovat nové investice, které měly tendenci zpomalovat rozjíždějící se ekonomiku. Konečně roku 1996 ekonomická situace byla stabilizována. Avšak pokles tempa růstu pokračoval, jelikož ještě pořád byl ovlivňován vnějšími a vnitřními faktory. Státní banky měly stanoveny přísnější pravidla pro poskytování úvěru, bankovní úředníkům bylo vyhrožováno, že budou zodpovědní za neodbytné pohledávky. Toto vše způsobilo opatrné poskytování úvěru a tím pádem podstatné omezení rozjetého vlaku. Zvyšovala se nezaměstnanost, na venkově klesaly příjmy, protože se snižovaly ceny za zemědělské výrobky, bylo patrné působení finanční krize (1997), avšak toto vše nepostihlo čínskou ekonomiku zdaleka tak hodně jak ostatní asijské země (Indonésie, Thajsko, Malajsie, Jižní Korea, Filipíny). Pořád ještě přetrvávala velmi uzavřená ekonomika Číny, a to hlavně v oblasti finanční toků a tato uzavřenost ji vlastně zachránila od větší finanční krize a velkého poklesu HDP. Vláda Číny opět reagovala zvýšením výdajů na infrastrukturu a v roce 1999 výsledky těchto stimulací už byly patrné a ekonomika se stabilizovala. Na přelomu tisíciletí všichni nakupujeme levné čínské košile a hračky, ale nejen ty, dokonce naše supermarkety jsou zaplaveny mraženým čínským masem a ekonomika Číny se rozjíždí naplno. Tento masivní růst čínského průmyslu se odráží na rekordních cenách ropy, silná čínská ekonomika zvedá celosvětově ceny potravin, ale všechny tyto pozitiva mají svou odvrácenou stranu mince. Když v roce 2003 tempo růstu HDP dosahuje 9,1 %, zároveň se zvyšujícím se HDP, rostou i obavy o „přehřátí“ ekonomiky. Avšak je jasné, že kondice současné čínské ekonomiky je lepší než na počátku devadesátých let, kdy pak došlo k poklesu. Tentokrát vláda, poučena minulým nezdarem, citlivě a rozumně reguluje investice do nemovitosti a hutnictví a snaží se takto předejít příliš rychlému růstu. Vláda si uvědomuje, jaká rizika může přehřívající se ekonomika přinést. Takže zvedají úroky (celkem desetkrát za letošní rok), aby dostali pod kontrolu divokého čínského draka. Číňané pořád věří v uzavřenost své ohromné říše a jejich narůstající jmění musí někde ukládat. Tyto zásahy do čínské ekonomiky způsobují zvětšování rozdílů mezi chudými a bohatými Číňany a rostoucí bohatství vede k masivnímu nárůstu cen akcií. Avšak k rozvoji tržního hospodářství nepřispěla skutečnost, že většina nových akcií zůstávala pevně v rukou státu. Naprostá většina rozhodnutí týkajících se investic byla činěna zástupci komunistické strany. A proto burzovní index velice pomalu rostl. V příkrém rozporu s vývojem celé ekonomiky v letech 2000 – 2004, kdy byl zaznamenán její nárůst o 53 %, tak burzovní index poklesl o jednu třetinu. Přetrvávajícím problémem proto zůstává neprůhledný způsob financování a neschopnost podniků se domluvit se státem, který pořád vlastní většinu akcií. Neprofesionální fungování burzy má za následek hlavně ztrátu důvěry zahraničních investorů, a to samo o sobě bude mít pro vývoj čínské ekonomiky závažné následky."

Obsahuje tabulky. Čistý text dosahuje cca 4,5 stran.
Obsahuje věcné chyby.