1.

Úvod

2.	Definice globalizace

3.	Mentalita globalizace

4.	Flexibilizace práce

5.	Typologie sociálních států

6.	Vývoj globalzace

7.	Alternativní skupiny

8.	Globalizace kultury

9.	Rozvojová politika

10.	Technizace a urbanizace

11.	Podmínky pro rozvoj globalizace

12.	Meze růstu

13.	Kritika environmentalismu

14.	Etika a humánnost ekologie

15.	Sociální ekologie

16.

Závěr

“Podmínky pro rozvoj globalizace
Vytváření a fungování nadnárodních společností (NNS), vznik a rozvoj globálních finančních trhů a ekonomická globalizace byly umožněny významnými podmínkami a to pokrokem v oblasti informačních technologií a deregulací světových a národních trhů se zbožím i penězi.
Globalizace byla umožněna technologickou informační revolucí, která poskytla základní technickou infrastrukturu pro chod globální ekonomiky. Informační technologie se stávají klíčovým faktorem produktivity a konkurenceschopnosti firem. Nové informační technologie (IT), zejména telekomunikace a světová počítačová síť, ovlivnily rozvoj globalizace ve třech klíčových oblastech, kterými jsou obchod se zbožím a kapitálem, řízení nadnárodních společností a zprostředkování informačních, poradenských a finančních služeb. Nové IT slouží ke komunikaci mezi jednotlivými obchodními stranami a umožňují rychlé projednání obchodních kontraktů mezi společnostmi z různých zemí světa. Ve světovém obchodu se lépe prosadí firmy, které jsou schopné na měnící se poptávku v různých světových regionech rychle reagovat. V souvislosti s revolucí v IT se hovoří o vytváření informační společnosti – „Společnost, jejíž zdroje ekonomické produktivity, kulturní hegemonie a politická a vojenská moc závisí na schopnostech získávat, shromažďovat, ukládat, analyzovat a vytvářet informace a znalosti, se nazývá informační společností. Informace a znalosti byly důležitým faktorem ekonomické akumulace a politické moci i v minulosti, ale v současném technologickém, sociálním a kulturním kontextu se informace stávají přímo výrobní silou.9“
Globalizaci nejvíce ovlivnily deregulace mezinárodního obchodu se zbožím a penězi, deregulace národních trhů v rámci přechodu od sociálního státu k liberálně orientované politice upřednostňující volný trh a vytváření pobídek k přilákání investic nadnárodních společností. Deregulace „Oficiálně znamená odbourání všech překážek, jež brání rozvoji svobodného trhu jako nejvyššího garanta všelidové prosperity. Ve vyspělých zemích jsou za takové překážky považovány normy a instituce umožňující chod státu.“10 Postupně dochází ke změně vztahů mezi veřejným a soukromým sektorem. Liberální politika vkládá vyšší důvěru do fungování volného trhu a vede ke snižování přímých státních intervencí - mimořádných zásahů do ekonomické oblasti. Snižuje se vliv státu při přerozdělování zdrojů a zároveň se přesouvá rozsah pravomocí přímo k aktérům soukromého sektoru. Veřejný sektor již není vnímán jako přímý poskytovatel služeb v určitých oblastech. Jeho role se spatřuje ve vytváření vhodných podmínek pro ekonomický rozvoj. Stát se vzdává některých rozhodovacích pravomocí. Toho je dosahováno třemi základními způsoby. Prvním je institucionální deregulace - omezování řídících a rozhodovacích pravomocí orgánů veřejného sektoru. Druhým nástrojem je privatizace - převod veřejného majetku do soukromého vlastnictví, která se týká velkých, státem ovládaných státních podniků, komunálního bydlení, zdravotnictví, školství, sociálních a dalších služeb. Třetí oblastí je dokončení plné liberalizace cen, například deregulací nájemného v bytovém sektoru."

Vychází z knihy sociologa Jana Kellera Soumrak sociálního státu.