1.	Závislost živých forem na vodě

2.	Koloběh vody a vliv člověka na něj

2.1	Vyčerpávání přirozených zdrojů pitné vody

2.2	Snižování průtoků řek

2.3	Spotřeba domácností

2.4	Balená pitná voda

3.

Řešení

3.1	Systém dvojího zásobování vodou

3.2	Kde se dá voda ušetřit (splachování, zalévání

4.	Proces čistění odpadní vody

5.	Zdroje fosfátů v přírodě

5.1	Jak je efektivně získat z odpadu

6.	Znečišťování vody domácnostmi

6.1	Saponáty a přemíra živin ve vodě

6.2	Oleje, ropa

6.3

Nitráty

7.	Průmyslový odpad

“Je ironií osudu, že poté, co jsme z pitné vody namáhavě odstranili veškeré nečistoty, je tam ihned v naší domácnosti přidáváme. Snad jen 5 % vody spotřebované v domácnosti unikne chemickému zaneřádění různými saponáty, bělidly a mycími prášky. Až do 30. let se lidé spokojili s používáním mýdla, celkem nezávadné chemické látky. Ani ve středně silné koncentraci neškodí životu v řekách a jezerech. Od té doby přišla na trh řada velmi účinných látek v podobě saponátů, prášků a koupelových přísad, šampónů a jiných kosmetických přípravků.
S každým použitím saponátu zhoršujeme jeden z největších současných problémů koloběhu vody, jímž je tzv. eutrofizace. Znamená to hojnost chemických živin ve vodě. Může se zdát, že saponát nemůže být potravou, ale saponáty často obsahují fosfáty, které jsou důležité pro život rostlin. Ve vodě s vysokým obsahem fosfátů se přemnožují jako o závod drobné vodní rostlinky – řasy. Výsledkem je eutrofizace – n¨voda, které byla kdysi průhledná, se přemění v něco, co připomíná spíše hrachovou polévku: je hustá a zelená.
Samo o sobě se to může zdát málo škodlivé, ovšem pro mnohé vodní organismy to má účinky přímo katastrofální. Vodní život potřebuje kyslík, ale v eutrofizované vodě spotřebují řasy veškerý kyslík a na ostatní organismy nezbude. Ryby a ostatní tvorové se začnou dusit. Rostliny se množí a množí, až i jim kyslík nestačí, pak shnijí a veškerý život z vody zmizí.
K tomu ale nemusí vůbec dojít. Existují saponáty, které fosfáty neobsahují a jsou účinné. Důkazem je Švýcarsko, kde jsou saponáty s fosfáty zakázány.
O další znečištění se „postarají“ jsou olejové založené na ropě a rozpouštědla. Vrstva oleje zbavuje vodu kyslíku, a tak zaručeně poškozuje sladkovodní tvory. Znečištění oceánů pochází ze tří čtvrtin ze souše. Hlavním viníkem je průmysl, ale domácí kutil, který vylije do kanálu starou barvu, má na tomto zamoření také svůj podíl. Naše pitná voda dlouhou dobu obsahovala jedy jako je arzén, olovo, kadmium a přežili jsme to. Technologové vody dnes vědí, jak je detektovat a víceméně se jich zničit. Ale vedlejší produkty zemědělských metod jsou něco docela jiného. Voda, která spláchne biocidy ( což je vlastně zjemnělé známé slovo jed), působí vodohospodářům obrovské problémy především proto, že biocidy rozpuštěné ve vodě je téměř nemožné je zjistit nebo odstranit. Existuje ještě jedno zlo, které se nakonec může projevit horší než biocidy a tím jsou dusičnany (nitráty).
Dusičnany jsou důležitou složkou umělých hnojiv. Rostoucí rostliny je částečně využijí, ale nikdy beze zbytku. Dusičnany jsou totiž velmi rozpustné ve vodě a první déšť nebo zavlažování je vyplaví do půdy. Přibližně polovina aplikovaných dusičnanů se ztrácí tímto způsobem. Nedávný výzkum ukázal, že dusičnanům trvá dvacet až čtyřicet let, než dosáhnou podzemní vody. A ty, které jsou dnes aplikovány, se za dvacet až čtyřicet let objeví v pitné vodě. Před čtyřiceti lety se ovšem ještě nepoužívala tak nadměrná množství dusičnanů, rekordní množství se používají až od 60. a 70. let, takže jsme ještě nezažili plný dosah takového hospodaření."

Práce není výrazně logicky členěna, místy přeskakuje z jedné myšlenky na druhou.